Sean Carscadden a recenze alba Delta Bound: Když staré a skromné je víc než technické exploze na hmatníku

Zdroj obrázku: https://www.seancmusic.com/store/download-delta-bound-sean-carscadden

Sean Carscadden je dle mě výjimečný muzikant, protože má cit pro zpěv, skladbu a sólo. Tuhle trojčlenku není tak snadné vychytat, jak to na první pohled vypadá.

Seanovi se to ale perfektně daří. No jen se přesvědčte sami.

Úvod

Ono totiž, když hrajete blues (a k němu prolínajicí se žánrové přítoky) tak dost často můžete spadnout do "klišoidní sféry", že drtíte "12tky" hlava nehlava a sólujete, jak kdybyste měli v posledním taktu natáhnout bačkory.

Ale jak jsem uvedl, to není případ Seana, který je především v první řadě muzikant, pak až bluesman. Když jste muzikant, myslíte na celek všeho - to je moje definice. Pojďme na tu recenzi první desky Delta Bound - vydané myslím roku 2014.

Seana můžete poznat více z jeho oblíbené bluesové devítky, kterou byl tak ochotný a sestavil jí a poslal, abych jí uveřejnil :)

Já desku slyšel z ukázek na webu Seana - a po chvilce mi bylo jasné, že to tohle kupuji.

Pokud se vám hudba z ukázek také líbí, vřele všem doporučuji desku si zakoupit (v přepočtu na naše CZK je to cca 210 Kč) a můžete tak Seana podpořit, dokonce mu můžete napsat jako já. Myslím, že Sean bude moc překvapený :)

Pro ukázky klikejte na obrázek nebo sem https://www.seancmusic.com/tracks

Recenze Delta Bound

Album působí jako pohlazení na srdci a duši, je nenucené a nikam se netlačí. Sean neukazuje exhibičně své technické kytarové dovednosti, ale ctí rámec každé písně. Sean se vyhýbá klasickému dvanáctitaktovému blues a nabízí zajímavé harmonie, aniž by šlo o nějaký bezbřehý experiment. Deska je díky tomu krásně tak zvukově barevná a obsahuje také tři původní písně od Seana. Zvuk je dobře sejmutý, nástroje jsou jasně a zřetelně slyšet. Kytarová sóla jsou krátká a výstižná, to mi tak vzdáleně připomnělo ducha Robbena Forda. Sám přítomně hrající trombonista Doug Leibinger vytvářel aranže pro dechovou sekci - která je klenotem alba nosící kabát toho neworleanského elegantního střihu. Celkově jsou aranže všech nástrojů skvělé uspořádání skladeb po sobě působí promyšleně a zrale.

Již první skladba, cover verze "Cakewalk" od Taj Mahala, ukazuje vynikající rytmickou sekci a celkové DNA desky. Hned vás to vtáhne do hry. Jste někde mezi Kalifornií a New Orleans, a tak je to správně. A Seanův hlas je amalgámem toho nejlepšího z country a rhythm and blues americké tradice, perfektně se hodící k hudbě.

Pak přejdeme do "Freight Train" od Elizabeth Cotten, která vytváří novou paletu harmonického dechového zvuku v duchu New Orleans, avšak bez pouhé kopie. Jde o krásný příklad proplétající se symbiózy kytary a dechů.

Např. taková skladba "Everybody" zní jak kdyby vypadla z desky Merla Haggarda, to je ukázka toho dle mě kalifornského střiženého country dozvuku. Ale možná vás překvapí, že autorem této skladby je John Prine - věhlasný textař a písničkář.

Pak je tu nádherně baladická "Time To Come Home", která je autorskou perlou Seana (a s ní mu pomáhal Mackenzie Smith) - najdete v ní melodické sólo na mandolínu a duet se Dawn Angelosante, jejíž hlas působivě doplní emotivní naléhavost textu.

Na New Orleanské staré večerní uličky si nejlépe vzpomenete u skladby "Weed Smokers Dream" , kde se z ticha šumějící dechy protínají s klavírními nostalgickými údery do atmosféry takových 30. let minulého století.

Tradicionál "Stealin" nám v úpravě Seana zase ukáže kus modernější tváře New Orleans - funky groove, to všechno krásně sedí na zadku a vlní se to přímočaře doprava a doleva.

A taková "When I Get Low I Get High", tak to jsme chvíli na rozhraní New Orleans a mexické krajiny s kaktusy je zajímavé, že sólo ve skladbě má pro mě až nádech z řeckých ostrovů.

Když ony ty folklorní patterny se mohou krásně snově doplňovat, tak asi jo no.

Možná, že kdyby dnes žil Ray Charles (mimochodem baskytarista Seana, Cliff Hugo byl dlouholetý hráč v kapele Raye Charlese) tak by jeho hudební jazyk na studiových deskách zněl vlastně nějak takhle - staře, ale zároveň paradoxně moderně hravě.

Závěrečný verdikt

Celkově je album Delta Bound skvělým počinem, který vyčnívá z mnoha jiných, často technicky dokonalých, ale postrádajících "vřelé, malé, skromné srdce", které "Delta Bound" naopak nabízí na zlatém podnose. Potěší blues/folk/country/rock posluchače, kteří hledají písničku a poselství.