Proč nečteme webový obsah?

Zdroj obrázku: Google Gemini

Kolik článků jste např. za posledních pár dní dočetli až do konce? Dva? Jeden? Nula?

Na internet si nechodíme číst literaturu (většinou). Chodíme si pro řešení, inspiraci nebo odpověď.

Potřebujeme jen tu hlavní informaci a pak krátký kontext - já tomu říkám ocas informace.

Blbé je, když většina obsahu nepřináší nic nového. Jsou to jen přežvýkané myšlenky z jiných článků.

Chybí skutečně nové úhly pohledu, osobní zkušenost, nebo kontroverzní, ale podložený názor. Všechno je to bezpečná, průměrná šedá zóna.

Proto si náš mozek už vytvořil vlastně geniální obranný mechanismus. Přistupujeme k textu s nedůvěrou a skenujeme abychom zjistili, jestli to není zas jen ztráta času.

Ačkoliv mě osobně živí, musím uznat, že je tu

Zkáza jménem "SEO demence" a nerespekt k umění dočitelnosti

Zdroj obrázku: Google Gemini

Píšeme už jen pro roboty Googlu, ne pro lidi.

Algoritmy nás naučily natahovat články na 1500 slov, cpát tam klíčová slova a dělat z komára velblouda.

Zapomněli jsme na to hlavní – článek má být dočitelný. Má člověku něco předat, změnit jeho vědomí, náladu nebo postoj (byť jen o milimetr). Pokud čtenář odejde v půlce znuděný, selhali jsme jako autoři, i když máme zelená světýlka v SEO pluginu.

A jak mi včera řekl můj otec redaktor a biblický překladatel: „Nikdy by mě nenapadlo, že právě AI nás bude nutit psát lepší texty.“