Co je bluesová dvanáctka? A proč je to nádherná kůra stromu, ale pokaždé s jinou korunou?
- Pavel Jartym
- před 3 hodinami
- Minut čtení: 2
Bluesová dvanáctka – to je pojem, že?
Ve zkratce: je to 12taktová forma, nejčastěji postavená na harmonii I–IV–V. Jenže tohle je jen kostra. To, co z ní dělá blues, je způsob, jak se v té kostře chodí: s citem, s prostorem, s napětím a s návratem domů.
Řečeno jazykem mým: je to dvanáct dřevěných taktových přihrádek pro bluesové beránky – tedy akordy – které si jemně poskakují po pastvině. Ne zbrkle. Spíš s elegancí a řádem.
A mezi muzikanty i posluchači se tomu prostě říká „dvanáctka“.
Na jamu padne tónina a hraje se. „Dáme to v G.“ „Jsem v A.“
Jak to tedy funguje v praxi?
Albert Collins: „Jednoduchá hudba se hraje nejhůř, a blues je jednoduchá hudba.“ Zdroj citátu.
Dvanáctka stojí na třech hlavních centrech: tónika (domov), subdominanta (odbočka) a dominanta (napětí). Značí se často jako I–IV–V, případně T–SD–D.
Když řekneme „dvanáctka v G“, pracujeme hlavně s akordy G, C a D:
G = tónika (I)
C = subdominanta (IV)
D = dominanta (V)
A kdo chce být „přísný bluesman“, skoro automaticky sahá po septimách: G7, C7, D7.
Ne proto, že by to bylo učené. Ale protože tenhle zvuk je rovnou v krvi stylu.
Příklad nejklasičtější dvanáctky v G
G7 | G7 | G7 | G7
C7 | C7 | G7 | G7
D7 | C7 | G7 | D7 (turnaround neboli to “kolečko”, které jde zpátky na začátek)
Tohle je forma, kterou časem poznáte i poslepu. A zároveň je to jen startovní čára: uvnitř těch dvanácti taktů se dá dělat skoro všechno.
Jimi Hendrix k tomu řekl: „Blues se hraje snadno, ale je těžké ho cítit.“ Zdroj citátu.
A co nám ty 3 akordy blíže říkají?
A pocitově to funguje tak, že akord G navodí něco jako směr: “Hele, lidi, všichni se připravte, jde se totiž tudy.”
Akord C jako subdominanta je taková příjemná zatáčka od G a tak hezky se to zhoupne. Akord C7 jakoby říkal: “Já jsem taková vlnka, nebo oblak mraků, který zpestří tuhle hudební cestu”.
Pak se zhoupneme zpátky zase na G a po něm jdeme na finální cíl, kterým je akord D, který nás uchem ukotví v tom vyvrcholujícím napětí a říká nám: “Já jsem ten mohutný výhled do celého údolí.” a z něho sjedeme zase na C a plynule se vrátíme zpět na začátek cesty na G.
Kde se vlastně ta dvanáctka vyklubala?
To je otázka za milion. Nikdo to přesně neví. Postupně si to “sedalo” v raném americkém blues na přelomu 19/20. století. A líbilo se mi tady v tomhle článku zajímavě podaná věta o tom, že evropské myšlení bluesu dodalo racionální kostru harmonie a africké myšlení tu melodii.
Psal jsem také o tématu - Co je to blues? Jaké jsou nejčastější fámy o blues nebo proč je to nejlepší žánr na světě.
Je to forma, kterou si muzikanti mohou předat během jedné věty – a pak v ní svobodně dýchat.
Miles Davis: „Blues je postoj, stav mysli... znamená to dát do každé fráze svou duši, tedy kousek sebe.“ Zdroj citátu.
Komentáře