Obr jménem AI: Co si o něm vlastně skutečně myslíme?
- Pavel Jartym
- před 6 dny
- Minut čtení: 9
Jako správný Don Quijote jsem se vydal na rytířskou cestu dostat se do hlavy obra jménem AI, abych zjistil, jak se to s těmi "větrnými (digitálními) mlýny" naší doby vlastně má.
Rozhodl jsem se tedy "tasit meč a sepsat pergamen" neboli udělat na toto téma vlastní vědecký průzkum, abych si necucal "fakta z prstů".
Připravil jsem za pomoci "moudrých mnichů" 11 otázek a skrze "Sancho Panza," věrného pomocníka jménem Google Forms oslovil na 62 respondentů napříč mými kolegy z online sféry, majiteli firem, přáteli a rodinou. Výsledek je skvělý, tak se na něj pojďme novinářsky podívat.
A některé odpovědi byly opravdu nečekané – jeden respondent to například celé shrnul do věty: „We are all fucked.“ (slušněji přeloženo: Jsme všichni v háji).
Obecný postoj k AI: Zdravý rozum a kritické vědomí vede
Na otázku, jaký mají obecný postoj k AI, odpověděla téměř polovina respondentů skepticky či kriticky – využívají moderní nástroje, ale s obavami a s vědomím jejich limitů. Typická odpověď v tomto táboře: „Využívám AI, ale uvědomuji si, že člověka nenahradí.“ Druhá nejpočetnější skupina (cca 25 %) jsou nadšení optimisté, kteří v AI vidí „nejlepší možnou příležitost“ a rizik se nebojí. Jen asi 3 % dotázaných vyjádřila vyloženě negativní odpor k pokroku („AI mě vyloženě štve a vadí – pokud to jde, ignoruji to.“) a kolem 15 % zůstává chladných či nezúčastněných („Nemám na to vyhraněný názor, moc mě to nezajímá.“).
Kdo si s AI povídá hodinu denně? Jen třetina
Využívání AI v praxi se mezi našimi respondenty liší případ od případu. Na otázku, zda tráví s AI více než hodinu denně, odpověděla jen asi třetina lidí kladně.
Další třetina AI nevyužívá vůbec pravidelně a zbylých 35 % ji používá jen občas, podle potřeby. Jinými slovy, jen každý třetí respondent má skutečně AI denně po ruce. Jeden účastník suše podotkl, že „To je součást telefonů už desítky let, tak samozřejmě ano“.
Bere nám AI kreativitu a schopnost hluboce přemýšlet?
Polovina dotázaných věří, že ano. Konkrétně asi 53 % respondentů vyslovilo souhlas, že je tu reálné riziko otupování naší kreativity a „lenivění mozku“ vlivem AI.
Další třetina (35 %) si to nemyslí – zastávají názor, že o kreativitu nepřijdeme. A zbytek buď nedokáže posoudit, nebo zdůrazňuje, že „záleží na tom, kdo a jak AI používá“. Právě individuální přístup se v odpovědích opakoval: „Někoho může AI o uvažování připravit, jinému naopak pomůže,“ napsal jeden respondent. Jiný trefně poznamenal, že „velmi snadno se dá sklouznout ke zkratkovitému přemýšlení“, takže trénink vlastního mozku je nutný, abychom nezhloupli.
Zazněly i humorné postřehy. Jeden účastník si třeba s nadsázkou posteskl, „Že mu za poslední rok kleslo IQ o 25 %".
Soukromí a data: nejvíc vadí netransparentnost
Naprostá většina respondentů (57 %) uvedla, že jim vadí nízká transparentnost, tedy že vlastně netuší, co se při používání AI sbírá za data a kde končí. Tato nejistota jasně dominuje nad ostatními riziky.
Na druhém místě, ale s velkým odstupem, skončily shodně obavy z úniku či krádeže dat a zneužití dat pro reklamní profilování (shodně po 8 %). Jen 3 % nejvíce straší trénování modelů na vlastních datech bez možnosti to ovlivnit.
Je překvapivé, že jen malá část lidí (cca 12 %) se o svá data vůbec nebojí. Několik jedinců odpovědělo v tomto duchu: „Netrápí mě nic z toho“, případně „nedělám si s tím starosti“.
Někteří také podotkli, že úniky dat nejsou problém vynalezený AI – hackeři nám mohou ukrást informace i bez umělé inteligence. Jeden respondent uvedl, že se díky firemním pravidlům a školením cítí v bezpečí (jeho zaměstnavatel povoluje jen prověřené AI nástroje a učí lidi, jak s nimi zacházet).
Že mě nahradí robot? Toho se (většina) nebojí
Překvapivě silným zjištěním je relativní klid ohledně pracovních míst. Na otázku „Bojíte se, že vás AI ve vaší práci nahradí?“ odpovědělo téměř 72 % lidí ve smyslu „vůbec ne“.
Dalších 27 % připouští občasné obavy, ale žádnou paniku. A pouze jediný člověk vyjádřil skutečný strach, doslova „Bojím se mega“.
Častá odpověď zněla: „AI je jen nástroj, nemyslím, že by mě mohla plně nahradit.“
Objevilo se i několik pragmatických až humorných postojů. Jeden respondent se na věc dívá takto : „Vnímám to jako výhodu, kterou sám využiju, abych mohl čas věnovat něčemu jinému.“ Jiný má jasný plán B: „Když by mě AI fakt nahradila, otevřu si bistro a budu doufat v daňové úlevy nebo univerzální příjem.“ :–) Zazněl také názor, že člověk nesmí zaspat – kdo se bude dál učit a kreativně používat AI, toho nenahradí, horší to bude s línými. Celkově tedy mezi lidmi v mém průzkumu nevládne panika z robotů, spíše zdravá sebedůvěra. Samozřejmě, uvědomují si, že některé rutinní činnosti AI přebírá už nyní – dokonce zaznělo: „Myslím, že už mě částečně nahradila, ale v práci to nikomu nevadí.“ Většina se s tím ale dokáže smířit, neboť ve většině práce svou hodnotu stále vidí.
Vadí nám AI „umělost“ v reklamě, e-mailech i médiích
S rozmachem generativní AI se množí syntetický obsah všude možně. Zajímalo mě kde lidem nejvíc vadí „umělý tón“ a přemnožení generovaných textů či obrázků.
Téměř třetina odpovědí (30 %) mířila na zákaznické podpory a e-maily – lidem vadí „neosobní, gumové odpovědi“ robotických chatbotů v komunikaci se zákazníkem. Jeden respondent se svěřil, že se s AI chatbotem své banky „občas hádá, než ho přesvědčí“ k rozumné odpovědi
Těsně v závěsu (27 %) skončily sociální sítě a online reklama zaplavené „generickými texty/videi“.
Pomyslné třetí místo (17 %) patří médiím a SEO článkům – část publika má pocit, že web se plní plochými generovanými články na úkor kvality a důvěryhodnosti. „Připadá mi, jako by tam AI chtěli nacpat za každou cenu,“ postěžoval si jeden čtenář konkrétního webu.
Naopak 8 % respondentů tvrdí, že jim umělý obsah nevadí, nebo ho „nijak zvlášť nevnímají“. Někteří si ani nejsou jistí, jestli rozdíl poznají – „Když je to dobře udělané, problém s tím nemám,“ zaznělo například. Jeden optimista dokonce prohlásil, že generické výplody „bere jako nový zdroj neúmyslného humoru“ ve veřejném prostoru. :–) Přesto celkově převažuje jistá otrávenost z devalvace komunikace. „Vadí mi to kdekoliv na to narazím. Mám na to radar a doufám, že většina lidí taky,“ píše razantně jeden respondent.
Držíme krok s vývojem AI? Většina myslí, že ne
Až 60 % dotázaných cítí, že nestíháme. Na otázku, zda tempo technologického posunu odpovídá času a schopnostem lidí se to naučit a využít, odpovědělo 6 z 10 lidí záporně.
Jak trefně poznamenal jeden účastník: „Vývoj je značně rychlejší, než se uživatelé stíhají adaptovat – příležitost pro ty rychlé.“ Další přirovnal křivku nadšení a pochopení AI k pověstné Gaussově křivce: někdo je efektivní a adaptuje se, jiný ne.
Pouze třetina lidí (33 %) si myslí opak, tedy že tempo pokroku je úměrné našim možnostem a stíháme držet krok. Malý zbytek neví nebo „nechápe otázku“. Objevily se také zajímavé úvahy: například, že různé obory se vyvíjejí zcela nesouměrně – „Vývoj AI brutální rychlost, vývoj řemesel nulový,“ upozornil jeden respondent.
Zaujatá či neférová AI? Většina nic nepoznala
Pouhá čtvrtina (cca 25 %) uvedla, že narazili na zaujatost nebo neférové chování AI.
Naopak třetina (33 %) říká, že nikdy nic takového neviděli. A zbylých 42 % si není jistých nebo to nedokáže posoudit.
Zajímavé je, co lidé považují za neférové jednání. Někteří uváděli spíš nepřesnosti a halucinace AI – „Občas se s ní hádám, než ji přesvědčím, že nemá pravdu,“ popsal svou zkušenost jeden respondent.
Když AI způsobí škodu: na koho ukázat prstem?
Na tuto otázku nemají jasno ani experti, ani naši respondenti – názory se rozdělily do několika táborů.
Nejpočetnější skupina (28 %) míní, že hlavní odpovědnost má nést koncový uživatel či operátor AI. Z jejich pohledu je AI jen nástroj a kdo ho používá, musí nést důsledky – zároveň ale volají po tom, aby uživatelé měli lepší školení a jasné podmínky, jak AI smět používat (např. v práci).
Druhý nejčastější názor (26,7 %) prosazuje sdílenou odpovědnost: tedy že ručit by měli všichni podle míry svého vlivu (vývojář, poskytovatel, nasazující firma i uživatel) – a že chybí právní rámec, jak tuhle „přičitatelnost“ rozklíčovat a jak rychle odškodnit poškozené.
Třetí v pořadí (20 %) jsou zastánci toho, že odpovědnost nese organizace, která AI nasadila. Například když banka použije AI a ta udělá chybu, vina je na bance, ne na programátorovi AI – firma musí zajistit lidský dohled a řízení rizik.
No a čtvrtá silná skupina (16,7 %) volá po odpovědnosti vývojářů a provozovatelů AI modelů. Argumentují, že tvůrci mají povinně testovat a pojišťovat své modely, a když jejich produkt způsobí škodu, měli by za to platit.
Co se chtějí lidé o AI dozvědět (a co radši ne)
Představte si, že dostanete hodinové školení o AI – co by vás nejvíc zajímalo a co naopak vůbec? I takovou otázku jsem položil a odpovědi byly pestré.
Většina lidí by uvítala hodně praktický přístup. Chtěli by se dozvědět třeba „na co všechno se dá AI využít v konkrétním oboru“ a vidět praktické příklady, jak jim může pomoci v práci i osobním životě.
Často zazněl zájem o tipy, triky a zlepšování práce s AI: například „jak vytěžit AI na maximum a správně upravit prompty“. Stručně řečeno, jak AI efektivně zapojit do každodenní rutiny. Několik respondentů také zmínilo netradiční využití AI, o nichž by se rádi dozvěděli víc – třeba v oblasti duševního zdraví (jeden člověk AI používá „jako terapeuta“ a zajímalo by ho, co dalšího AI v tomto směru dokáže) nebo různé zábavné experimenty. Dále byli odpovědi typu:
Pokročilé promptování pro vytváření obrázků/hudby.
Novinky v oblasti AI, vize do budoucna.
Jak zlepšit orientaci AI na vybraný obor.
Zajímalo by mě programovaní a tvorba IT systémů s AI (low-code/no-code). Často to od AI potřebuji, ale zatim s tím mam spise spatnou zkušenost.
Už jsem měl pár školení, takže asi lepší programování promtu a asistentů
Nevím jestli mě zajímají školení, spíš řeším využití, inspirace jak nad zadáním úloh pracovat, zkušenosti ostatních co se osvědčilo co ne, jak způsob zapracování do procesů zvolili. Uvažování nad procesy jako takovými v automatizaci.
A co nás naopak nezajímá?
Teoretické pozadí a technické detaily. Lidé nechtějí zabřednout do složité matematiky algoritmů nebo slyšet to, co už dávno vědí z médií. Doslova padlo: „Nezajímalo by mě technologické pozadí celého procesu.“
Někteří také nechtějí obecně ztrácet čas: „Nechtěl bych se dozvědět, co už vím,“ píše jeden upřímně. Pár skeptiků dokonce pochybuje, že by se za hodinu vůbec něco užitečného naučili („obávám se, že za jednu hodinu bych se nedokázal naučit nic, co by mi pomohlo…“). Takoví by na školení možná ani nešli.
V souhrnu se tedy zdá, že širší veřejnost ocení hlavně prakticky laděné vzdělávání o AI – zaměřené na dovednosti a konkrétní přínosy. Není potřeba zabíhat do akademických detailů; důležitější je ukázat reálné použití, návody a limity. Ideální AI školení v očích lidí je něco jako „AI pro běžný život a práci – co mi to může dát a jak na to“, bez zbytečné omáčky.
Oblíbený AI model? Jednoznačně ChatGPT
Tady výsledky asi nepřekvapí: více než polovina všech odpovědí (53 %) zněla ChatGPT. Chatbot od OpenAI se stal takřka synonymem pro AI asistenty, takže mnoho lidí ani žádný jiný model nezná nebo nepoužívá.
Dalších 18 % odpovědělo, že žádný oblíbený model nemají – buď protože jich moc nezkusili („zatím jsem použil jen ChatGPT, nemám srovnání“), nebo je to prostě nezajímá („nepoužívám žádný, nevím o čem je řeč“).
Mezi ostatními tipy se objevilo jen pár jmen a vždy jen okrajově: Google Gemini získal 3 hlasy, Anthropic Claude 2 hlasy a GitHub Copilot také 2.
Jednotlivci zmínili také specializované nástroje jako Perplexity, DeepL/DeepL Write (pro překlady a psaní), nový Grok od firmy X.AI, nebo model Sonnet.
Závěrem: AI budí zvědavost, naděje i obavy – a to je dobře
Je naše dobrodružství u konce? Ne, teprve jsme do něho nasedli.
Geoffrey Hinton, tzv. Godfather AI, vědec a nositel Nobelovy ceny za téma vývoje neuronových sítí si myslí, že AI není stejnou revolucí v historii lidstva jako byla revoluce průmyslová apod. Že vstupujeme do něčeho, co tady opravdu nikdy nebylo. Měli bychom nad ním mávnout rukou? Minimálně bychom měli zpozornět. Doporučuji se podívat např. tento článek https://www.nationalgeographic.cz/specialy/geoffrey-hinton-nobelova-cena-varovani-ai/ Myslím si, že skvělým začátkem bude si vůbec vybudovat zdravý respekt k AI. Nechme jí dělat to, co by jí mohlo jít dobře a dodá nám to skutečnou kvalitu na úkor kvantity. Ale nepouštějme jí tam, kde vřelý lidský dotek a úsměv jsou ohněm lidského krbu. Tak když oheň vyhasne, můžeme s námi být skutečně konec v tom smyslu, že zdegenerujeme na úroveň něčeho, co s kultivovaností a šlechetností člověka nemá nic společného. A to nemluvím o duchovních a nehmatatelných potřebách člověka. A jak by mohl říct např. moudrý filosof v nás - neustále žijeme v proporci chaosu a řádu, buď se tedy necháme IN-formovat (Informace je etymologicky něco, co nás má formovat vnitřně) do struktury životodárného organismu, nebo se propadáváme do temnoty iracionálních a chaotických sil. Další krok je na nás.
Komentáře