Michal Bystrov: 9 oblíbených bluesových skladeb
- Pavel Jartym
- 28. 5.
- Minut čtení: 6
Tak máme další krásnou devítku.
Od člověka, který vládne slovem s notnou bravurou a zná blues do hloubky — tak dobře, jako aligátor zná své jižní domovské mokřady. Ty mokřady, co ve své hloubce líně a pomalu nesou ještě před ránem ospalé rýmy na radost a bol člověka.
V dnešním světě. I v tom, co přijde potom.
Odkazy na oficiální webovou stránku a na další zajímavé rozhovory a tvorbu pana Bystrova najdete vše tady.
Odkaz na Spotify playlist v celku je zde. A moje osobní vzpomínka k dílu pana Bystrova zde.
Blind Willie Johnson - Dark Was The Night, Cold Was The Ground
Dark Was The Night, Cold Was The Ground je (podle mého názoru) snad nejpůsobivější bluesovou nahrávkou všech dob. Žádná jiná skladba nevystihuje lépe atmosféru půlnoční křižovatky, kde čeká tajemný Strážce brány, aby nás uvedl do jiné dimenze. Kdo kdy slyšel Johnsonův neuvěřitelný chraplák, posílající verše o nebi a Pánu hrdlem ven skrze výheň pekelnou, nemůže už nikdy tvrdit o Bobu Dylanovi, že chrčí.
V roce 1977 vynesla sonda Voyager Willieho temnou instrumentálku k planetám Jupiter, Saturn, Uran a Neptun. Od těch dob je vesmír plný nových, mimozemských fandů, dychtících po pořádném blues!
Robert Johnson - Hell Hound On My Trail
„Za oknem zuří Štědrej večír, za dveřma dejchá Boží hod a já se tady svíjím v křeči a ochutnávám vlastní pot. Listí se třese, vítr sílí, pekelnej pes má na mě vztek. Prosím tě, holka, zůstaň chvíli, na tuhle bouřku není lék.“
Tak nějak skučí vichr v Robertově hlase, když se rozezní skladba Hell Hound On My Trail (Pekelnej pes je mi na stopě).
„Hell hound“ je hrozivější variantou výrazu „Greyhound“, což byla značka dálkových autobusů křižujících americký jih, ale taky oblíbená bluesová metafora, kterou Johnson dokonale vytěžil v písničce Me And The Devil Blues (Já a ďábel). „Pohřbila mě u dálnice vedle mýho blues tam, kde staví ve dvě třicet chrtí autobus...“
Bessie Smith - Nobody Knows You When You’re Down And Out
Bessie je bluesová císařovna. V éře, kdy se ještě zpívalo bez mikrofonů, se její mocný hlas nesl knajpou jako oblak modravého dýmu. Uměla publikum rozparádit lascivní odrhovačkou, dojmout nářkem nad zpackaným životem nebo vybudit vzteklým songem na adresu nevěrného přítele. V časech nejtužší segregace byla tato Afroameričanka placena lépe než kterákoliv – mužská i ženská – hudební hvězda bílé pleti.
Jenže…
„Víš, jak si žije milionář, a taky víš, že každej chlap je lhář. Slíbí ti lásku, nedá žádnou, nechá tě s prázdnou kapsou na dno padnout…. Měla jsi prachy, nemáš nic. Mužský tě chtěli, ty sis dala říct. Šampáňo, likér, dlouhý flámy... Kdepak jsou dneska ti tví skvělí známí? Nikdo tě nezná, když nemůžeš dál. Bejvalý lásky zuby cení, přátelé nejsou k nalezení. Jednou se karta obrátí, včerejší trable zejtra neplatí. S úsměvem vítáš prázdnej sál... Kdepak jsou všichni, když nemůžeš dál?“
Česká variace na text je ukázkou z této knihy Michala Bystrova.
Snooks Eaglin - Alberta
V roce 1992 zaznamenala britská superstar Eric Clapton fenomenální úspěch se živým albem ze série koncertů MTV Unplugged. K nejoblíbenějším písničkám z téhle desky patří akustická Alberta s notoricky známou vyhrávkou na spodních strunách. Málokdo ale ví, že Clapton s děsivou přesností okopíroval pojetí neworleanského bluesmana Snookse Eaglina z roku 1960.
Povedlo se mu to dokonale – jako všechno, do čeho se kdy pustil. Věrně napodobil Eaglinovu hru na dvanáctistrunnou kytaru i jeho zajíkavý přednes. Škoda jen, že původní nahrávku si kvůli téhle medvědí službě už skoro nikdo nepustí.
Big Bill Broonzy - See See Rider
Kdyby se hlasovalo v anketě Největší bluesový frajer, měl by první místo získat Big Bill Broonzy. Nejenže byl skvělý kytarista a vládl mimořádným hlasem. Ještě k tomu dobře vypadal, zvlášť když s cigaretou v koutku úst zamyšleně pohlédl přes kouřovou clonu na rozestavění prstů v akordu, co se zrovna chystal zahrát. Na mnoha jeho nahrávkách předchází písničce menší preludium, kterým se uváděl do svého vnitřního světa. A pak to rozjel. Byl eklektickým songsterem typu Lead Bellyho nebo Joshe Whitea. Tím, co zpíval, ovlivnil folkaře, rockery i jazzmany. Můj favorit.
Willie Dixon - I’m Your Hoochie Coochie Man
Willie Dixon nezapřel minulost profesionálního boxera (krátce dělal sparring partnera
šampionovi v těžké váze Joeovi Louisovi). Zároveň měl duši básníka; na jeho textech je znát metoda, kterou si osvojil ve svých textařských začátcích, kdy nejprve napsal verše a teprve pak se staral o to, jestli půjdou zhudebnit.
Vlastní hudební kariéru odsunul do pozadí, zato proslul coby největší bluesový hitmaker, po jehož nápadech se dychtivě vrhali všichni jeho kolegové v čele s Muddy Watersem.
Lead Belly - Where Did You Sleep Last Night
Irene, The Midnight Special, Cotton Fields, Rock Island Line, Good Morning, Blues... Co písnička, to milník v historii amerického blues, ale i folku, country, skifflu a rocku. Postava několikanásobného trestance a krále dvanáctistrunné kytary Lead Bellyho, který se ve skutečnosti jmenoval Huddie Ledbetter, dokázala obejmout všechny žánry naráz. Van Morrison na jeho adresu prohlásil: „To není jen někdo, kdo mě ovlivnil. To je TEN ČLOVĚK, který mě ovlivnil. Nebýt jeho, nebyl bych dnes tím, čím jsem.“ Kurt Cobain si kazetu s nahrávkami o půl století staršího bluesmana pouštěl pořád dokola. Když potom Nirvana v listopadu roku 1993 vystoupila na akustickém koncertě, záhy nato přetaveném v úspěšné živé album MTV Unplugged In New York, zahrála na závěr coververzi Lead Bellyho parádního čísla In The Pines čili Where Did You Sleep Last Night.
Z té zvláštně vystavěné mollové balady běhá mráz po zádech. Kdysi se v ní zajímavě propojil text dvou lidových písní, z nichž ta první vyprávěla o nevěře a druhá o mrtvole na kolejích, které vlak oddělil hlavu od těla. Cobain byl s výsledkem natolik spokojen, že poslal do háje producenty požadující přídavek. V jeho očích show touhle skladbou skončila. Do slova a do písmene: v dubnu
následujícího roku se zastřelil.
J. B. Lenoir - Mojo Boogie
Protestní zpěvák v bluesovém žánru… J. B. Lenoirovi se doopravdy říkalo „topical bluesman“. Vybíral si nepohodlná témata, ať už šlo o válku v Koreji, vietnamský konflikt nebo rasismus v Alabamě. Jeho jemný hlas a delikátní hra na kytaru sice leckterou ostrou hranu ohladily, ale pichlavé texty nikoho nenechaly na pochybách. Ve stínu svých populárnějších kolegů se J. B. trochu ztrácí, proslavil se – jestli vůbec – teprve in memoriam. Přispěly k tomu obdivné písničky Johna Mayalla I’m Gonna Fight For You, J. B. a The Death Of J. B. Lenoir, ze kterých je celkem jasné, co všechno od něj lídr britských Bluesbreakers přejal, pěveckým stylem počínaje. V roce 1965 Lenoir natočil dvě akustická alba pro bluesového promotéra Horsta Lippmanna (strůjce kočovné show The American Folk Blues Festival). A právě tyhle dvě gramodesky mám ze všech jeho nahrávek nejraději.
T-Bone Walker - Stormy Monday Blues
Kdyby nebylo T-Bone Walkera, nebylo by B. B. Kinga. Bez „Bíbího“ by zase nebyl Clapton, a tak dále… Nejlepší jsou ty jeho úvody, kdy se probírá strunami, jako by je česal nebo hladil. Stormy Monday miluju – v americkém originále, ale taky v britské verzi raných bluesrockových Jethro Tull.
„Pondělí je strašný, eště horší úterý, ve středu si hodím mašli, ve čtvrtek se zastřelím.“
T-Bone patří k těm málo objeveným klasikům, co stojí trpělivě ve stínu a jsou po ruce vždycky, když naše duše potřebuje „real stuff“. Učil se prý přímo od Blind Lemona Jeffersona. A ten zase od mexických česáčů bavlny. Všechno souvisí se vším, kór v afroamerickém blues.
Playlist na Spotify v kuse
Zajímavé odkazy na pana Michala Bystrova
K dobrému poslechu
Ukázka z hudební tvorby Michala Bystrova.
Krátká osobní vzpomínka
Vybavuji si, že mi bylo asi osmnáct, když jsem už třetím rokem „drtil blues na kytaru“ – a jedny Vánoce mi táta koupil tuhle nádhernou knížku.
Podíleli se na ní pánové Ondřej Bezr a Michal Šanda. A bluesové variace textů od Michala Bystrova mě tehdy opravdu zaujaly.
Tehdy jsme s kapelou jeho českou variaci na text Crossroads i hráli :)
Děkujeme vám všem třem za to, že jste mě pomohli formovat!
Mimochodem, Crossroads vybral další talentovaný poeta Michal Šanda do své devítky. Podívejte se a poslechněte.
Comments