Rozhovor s Benediktem Mrázkem: Co nám může dát filozofie dnes?

Ben Autor fotografie: Lucie Vořechová

Benedikt Mrázek - filosof se zájmem o byznys, inovace a energetiku. Nejraději má Aristotela. Zní to příliš divoce? Tak to jste ještě neslyšeli vše...

Medailonek o Benovi najdete zde

Proč by lidi měla zajímat filozofie?

Dokáže otevřít obzory. Nemyslím si, že filozofie je o tom, že se naučíš nějaký jednotný systém nebo nějakou vědu či vědeckou teorii, která ti řekne: na tuhle otázku odpovídáme tímhle způsobem. Není to žádná dogmatická disciplína nebo soubor pevných axiomů. Spíš si myslím, že filozofie je k něčemu dobrá – že je to určitý obecný styl přemýšlení nad světem. A to mi přijde jako praktické. V tomhle smyslu se filozofie dost propojuje s logikou, kterou jsem šel studovat. A kdyby se mě někdo zeptal, jaký je rozdíl mezi logikou a filozofií, musel bych hodně přemýšlet. Není to totéž, ale ty průniky jsou tam velké.

Takže tohle je asi moje odpověď: filozofie není o tom, že ti řekne „život má nějaký smysl“ nebo že ti dokáže existenci Boha – to si nemyslím. Dřív jsem si to možná myslel, ale dnes spíš věřím, že ti filozofie ukáže, jak o těch věcech přemýšlet. Pomáhá ti. A kdybych to měl říct trochu programátorským jazykem – je to vlastně takový algoritmus, který ti pomáhá věci si nějakým způsobem utřídit.

Filosof třídící jsoucno Zdroj: ChatGPT

Dneska lidi to slovo „filozofie“ chápou různě – třeba se říká „filozofie firmy“ a podobně

Hodně často se to zaměňuje se světonázorem. A právě tam je trochu problém – to, že máš nějaký pohled na svět, ještě neznamená, že ten pohled je racionální, nebo že je nějak systematický a smysluplný. Myslím si, že pokud je filozofie k něčemu dobrá, tak právě k tomu, že ti dává určitou systematičnost v přemýšlení.

Dobře, a jak bys definoval, co to vlastně filozofie je?

Já se na filozofii dívám trochu formálněji. Jak jsme se předtím bavili o tom, že si ji lidé často pletou se světonázorem – někdo s tím možná nesouhlasí, ale já to beru tak, že filozofie je spíš formální systém, který se zabývá vším.

Filozofie se dělí do mnoha skupin – například etika, epistemologie (tedy teorie poznání), nebo ontologie, která se zabývá tím, co je – čili jsoucnem.

A třeba v programování dnes vznikl obor, kterému se říká formální ontologie, případně aplikovaná ontologie. To je vlastně o tom, že svět je strašně rozmanité a fascinující místo. Máš tu lidi, stoly, věci – ale ty stoly mají i barvu, tvrdost, velikost. Pak jsou tu třeba i pocity, jako je láska. A tohle všechno nějakým způsobem existuje. A je potřeba se v tom vyznat.

Aristotelés Zdroj: ChatGPT

Od toho vznikají právě ty formální ontologie, které navazují na původní ontologii, jak ji definoval už Aristotelés, když popsal svých deset kategorií. A těch deset kategorií má právě za cíl strukturovat svět do určitých „škatulek“, aby byl lépe srozumitelný.

No a dnes si pár filozofů – někde v Americe – řeklo: „Filozofie je přece matka všech věd, tak proč na tom aspoň trochu 'nevydělat', nebo proč to nevzít i trochu prakticky.“ A tak vznikl nápad: konečně se jim podařilo najít práci, kde filozof může být i finančně dobře oceněn.

Dobře oceněn proto, že vlastně ani nemusíš umět programovat – stačí, když se nad tím zamyslíš filozoficky, dáš myšlenku dohromady a řekneš ji programátorům. A ti už ji technicky zrealizují. Ale ta myšlenka samotná – ta je hodně filozofická. Jde zase o to, jak strukturovat svět do nějakých srozumitelných kategorií.

A možná právě tohle je filozofie.

Pan profesor Barry Smith, který působí v USA a patří mezi významné propagátory formální ontologie, není sice jejím duchovním otcem, ale rozhodně má zásadní vliv na její současnou podobu. V Českých Budějovicích dnes působí jeho žák Daniel D. Novotný, který u něj studoval v Buffalu. 

A mimochodem, tyhle věci nevznikly úplně nedávno – třeba Siri od Applu funguje právě na základě ontologií, které vycházejí z těchto principů.

Co by měl člověk udělat, když ho filozofie na první dobrou zaujme, ale nikdy o ní dřív nepřemýšlel?

Když se mě lidé ptají, jakou knihu by si měli ve filozofii přečíst, často doporučuju knihu svého otce. Mám s tím totiž osobní zkušenost – pocházím z tohohle prostředí. Ta kniha vlastně vznikala v době, kdy jsme byli s bráchou malí. A musím říct, že mě v přístupu k filozofii poměrně silně formovala.

I když si dnes myslím, že od doby, kdy jsem se o filozofii začal opravdu zajímat, jsem svoje názory skoro otočil – vlastně jsem se v mnohém posunul na opačnou stranu.

Často se totiž filozofické knihy – nebo učebnice – omezují jen na přehled toho, co říkal Aristotelés, co říkal Kant, co říkal Descartes. Jsou to spíš historické přehledy. Ale člověk se z toho ve skutečnosti nenaučí to podstatné – totiž ten způsob přemýšlení, ten systém, o kterém jsem mluvil dřív.

A právě v tom vidím přínos otcovy knihy. Není akademickým filozofem a filozofii nikdy dlouhodobě neučil na profesionální úrovni – a možná právě proto je ta kniha v něčem dobrá a přístupná.

Žádá si od tebe filozofie něco, když se o ni začneš opravdu zajímat?

Určitě ano – filozofie vyžaduje intelektuální disciplínu. Dneska už lidé nejsou zvyklí číst. Jsou zvyklí jen scrollovat na sociálních sítích. Obsah tam běží jen pár vteřin, mozek si na to zvykne – na ten rychlý přísun sice „nekvalitních“, ale hlavně příjemných a snadno stravitelných informací.

Aby to vůbec člověka zaujalo, musí to blikat, hrát zvuky, měnit obrázky... Když si pak sedneš ke knížce, najednou je to úplně jiný zážitek. Působí to nudně – i když informace v ní můžou být ve skutečnosti hodně zajímavé.

Zdroj: ChatGPT

Takže je určitě důležité už předem vědět, že tahle zábrana přijde. Pokud s tím člověk nepočítá, může být zmatený z toho, co se s jeho mozkem děje. Sáhne po knize, začne číst a říká si, že ho to vlastně nebaví – ale možná ho nebaví ne proto, že by to nebylo zajímavé, ale protože jeho mozek je zvyklý na něco úplně jiného.

Je dobré s tím počítat – a rozhodnout se, jestli mu to za to stojí. Můj názor je, že to rozhodně stojí za to. I kdyby ne kvůli té konkrétní knize nebo jejímu obsahu, tak minimálně kvůli vlastnímu mozku. Protože ani pro něj není zdravé být závislý na rychlém toku nekvalitních podnětů.

Je důležité udržet si schopnost konzistentního myšlení a hlubšího uvažování – mimo ten rychlý, internetový svět.

Když si člověk zvykne na ten rychlý přísun informací, možná je pak o to náchylnější k různým marketingovým tlakům. Často se dnes mluví o tom, že ekonomika už není jen o penězích, ale spíš o pozornosti – o tom, čemu lidé věnují svůj čas a soustředění.

A právě proto si myslím, že je důležité naučit se pracovat i s kvalitními, pomalejšími informacemi. Lidé tak mohou být mnohem méně manipulovatelní.

Napadá mě – kdybys měl ukázat lidem, kteří tenhle článek budou číst, nějaký jednoduchý příklad filozofického přemýšlení nad tématem... ne aby to bylo přehnaně rozvité, ale spíš náčrt, jak to vypadá. 

Jo, asi bych začal tím, že když nad něčím přemýšlíš – ať už nad úkolem nebo nějakým tématem – je skoro nezbytné si udělat rešerši názorů. Potkal jsem kluka, který šel studovat matematiku, protože ho nebavilo se učit. Myslel si, že všechno vymyslí sám a nebude se muset nic učit. Samozřejmě to dopadlo tak, že to nedostudoval ani první semestr, protože to prostě takhle nefunguje. V žádném oboru není možné, aby člověk sám vymyslel to, co lidé objevovali tisíce let. Bez znalosti předchozích myšlenek to nejde.

A to je podle mě dneska velmi aktuální i v kontextu umělé inteligence. Ta ti sice dokáže vyplivnout konzistentně působící myšlenky, dokonce i se zdroji – ale často se ukáže, že ty zdroje neexistují. Takže kvalitní rešerše základních názorů je základ. Umělá inteligence je skvělý pomocník, ale musíš si to umět ověřit.

Je to podobné jako s jídlem. Marián Kechlibar přirovnává používání AI k tomu, co nazývá "duševní obezita" – když jíš často nekvalitní jídlo, tloustneš, a pak se hůř hýbeš, což vede k dalšímu tloustnutí. S AI je to podobné – čím víc bereš za samozřejmé rychlé, málo zpracované a často nekvalitní informace, tím víc tvůj mozek ochabuje. Je to začarovaný kruh. Velké technologické firmy možná přesně na tohle sází. Nabízí AI velmi levně nebo zdarma, aby si lidé zvykli, a až se na ní stanou závislí, zpoplatní ji.

Dobře, a když už mluvíme o AI – jaký na ni máš názor z filozofického pohledu?

Myslím si, že je to skvělý nástroj. Dokáže zjednodušit spoustu procesů. Ale přemýšlel jsem nedávno o dvou základních negativních scénářích. Jeden je klasické sci-fi – že nás AI ovládne. Ale ten mi přijde méně pravděpodobný.

Zdroj: ChatGPT

Druhý scénář je, že AI lidi "rozloží zevnitř" – přestanou používat základní schopnosti kritického myšlení. A právě proti tomu bych doporučil strategii, kterou si pracovně nazývám "intelektuální napětí". Podobně jako když dělník kope lopatou a někdo jiný přijede s traktorem – můžeš říct, že ten s traktorem tu práci udělá rychleji, ale pokud budeš používat jen traktor, zakrní ti svaly. Anebo můžeš říct, že oba pracují stejně dlouho – jeden vykope malou díru, druhý postaví skoro celý dům. Tak je to i s AI – záleží na tom, jestli ji používáš efektivně a přidáváš k tomu lidskou přidanou hodnotu, nebo jestli úplně zlenivíš.

A ještě je tu další věc – pokud nepřijde jeden člověk s traktorem, ale deset, tak trh vytvoří tlak na to, aby se ta technologie používala co nejefektivněji. A AI je dnes dostupná téměř každému – proto ten tlak bude narůstat. Právě proto si myslím, že není až tak nebezpečná, jak se často říká. Ale musíme vědět, jak ji používat.

Často se s filozofíí pojí slovo metafyzika. Jak by si ho zájemci o filozofii vysvětlil?

Lidé to slovo často používají různě Ale historicky to vychází z antiky. Fyzika tehdy znamenala zkoumání přírody – a metafyzika bylo to, co leží "za fyzikou". Zabývala se tím, co přírodní vědy neobsáhnou – třeba otázkami bytí, božství, smyslu světa.

U Aristotela byla metafyzika spojena s pojmem „prvního hybatele“ – obdoby křesťanského Boha – a s inteligencemi, obdoby andělů, které mu pomáhaly utvářet svět. Později se metafyzika rozdělila na dvě hlavní větve: teologii (zabývající se Bohem) a ontologii (zabývající se jsoucnem, tedy tím, co je).

Takže zjednodušeně řečeno – metafyzika může být buď teologie, nebo ontologie. Záleží na tom, na kterou stranu se přikloníš.

A co bys doporučil zájemci o filosofii jako další krok? Jsou nějaká skupiny, komunity, kam bys ho dále nasměroval?

A co se týče komunit – já osobně se pohybuji spíš v neformálních skupinách. Nejsme nikde organizovaní, ale pokud se někdo ozve – třeba přes tento kanál – rádi ho mezi sebe přivítáme. Sám jsem se dostal do jedné skupiny přes filozofickou soutěž.

Formální skupiny určitě existují, ale u nich mám trochu obavu, že filozofií často myslí něco jiného, než co bych za filozofii považoval já.

Stává se mi, že když někomu řeknu, že studuju logiku na filozofické fakultě, diví se, jak to zvládám mezi „těmi filozofy“, kteří jsou podle nich mimo. A je pravda, že logika je hodně technický a matematický obor – proto jsem se třeba rozhodl nestudovat obecnou filozofii na Karlově univerzitě, ale zaměřit se na logiku.

A proč tedy ne na obecnou filosofii?

Byl jsem i na několika akcích s tamními studenty Karlovy univerzity a nepřipadalo mi, že by to byl typ filozofie, ke kterému bych se chtěl přiklonit.

Kolují o tom i různé vtípky – třeba meme před filozofickou fakultou, kde je chodník pokrytý nedopalky cigaret, a někdo k tomu napíše: „Hádej, kde to je.“ Takové zjednodušení samozřejmě neukazuje celý obraz, ale určitý dojem to vystihuje.

Když jsem si vybíral vysokou školu, přemýšlel jsem o více možnostech. Nakonec jsem si vybral České Budějovice, protože mě v té době hodně zajímala scholastická filozofie. Dnes mě možná víc přitahuje analytická filozofie – i když na ni nemám tolik času. Každopádně mi tehdy vadilo, že se na Karlově univerzitě hodně soustředí na antiku a současnou kontinentální filozofii. Analytická filozofie je tam spíš okrajová. A zároveň mi vadilo, že tam chybí hlubší zájem o středověkou filozofii, ke které mám blízko.

Měl jsem dojem, že učitelé tam zastávají dost jednotný postoj – často postmoderní – a nejsou příliš otevření diskusi.

A co je podle tebe postmoderna?

Vnímám ji jako určitý typ intelektuální roztříštěnosti. Jeden můj známý používá hezké přirovnání: kaleidoskop a mozaika. Kaleidoskop – to jsou prostě třeba informace z médií, všechno se ti jako tříští a prolíná, není tam žádný ekosystém, zatímco mozaika sice může působit složitě, ale tvoří celek. Nebo jako labyrint, jak si o něm psal ty – můžeš se v něm ztratit, ale existuje v něm směr, jen ho musíš najít. Postmoderna je ten kaleidoskop, filozofie by měla být ta mozaika nebo labyrint.

Ještě mě napadá – někdo se může zeptat: „A co si myslíš o těch asijských filozofiích?“

No, tam je zase potřeba vrátit se k tomu, co vlastně považujeme za filozofii. Mnoho těchto asijských směrů jsou spíš světonázory nebo myšlenkové systémy, které nejsou nutně systematické nebo logicky provázané. Abych něco považoval za filozofii, musí tam být určitý logický základ, možnost racionálního uchopení nebo ověřování – aspoň do nějaké míry.

Takže buddhismus, zen buddhismus, hinduismus – co jsou mimo?

Ne nutně mimo, ale je otázka, jestli se bavíme o filozofii, nebo o náboženství. A obecně si myslím, že víra je založená na tom, že člověk musí věřit – že to není něco, co ti vyjde z rovnice. Je to prostě jiná kategorie poznání.

Proto mi přijdou trochu absurdní debaty o tom, které náboženství je „lepší“. Ano, dají se porovnávat třeba z hlediska toho, co přinesla jejich kultura. Křesťanství vedlo k zakládání klášterů, univerzit – západní kultura z něj hodně čerpá. To se třeba o některých jiných náboženstvích říct nedá.

Ale pokud jde čistě o spirituální rovinu – tam je to těžko hodnotitelné. Vždycky se najdou lidé, kteří věří, že jejich víra je ta pravá. Ale říct objektivně, která je „lepší“, asi nejde.

A teď konečně přijde ta otázka…Kdo je tvoje hlavní filozof. hvězda?

Mám velké sympatie a respekt k Aristotelovi. Byl to právě on, kdo – obrazně řečeno – položil filozofii do plenek. Zaváděl strukturování věcí, formuloval svých deset kategorií a tím podle mě nastartoval způsob uvažování, který chápe filozofii jako formální systém snažící se udělat ve světě jasno. A to mi přijde jako velmi dobrý a užitečný pohled.

Medailonek o Benovi

Kontaktovat Bena můžete např. na jeho LinkedIn profilu

Poslechnout si ho mluvit o filosofii můžete zde.

A cituji k tomu komentář Bena :-) "Poznamenal bych že je to rozhovor ze střední školy a od té doby už jsem názorově i z hlediska životních cílů trochu jinde, ale to jsem říkal i včera při rozhovoru."

Další zajímavé články Bena můžete najít např. na náboženském portálu Dingir, nebo na blogu marketingové společnosti Aira, či ve filosofické revue Distance.