Zdroj obrázku: DALL-E a moje hlava
"Jé, to se mi líbí."
"To je pěkné." "To se mi nelíbí."
Pronášíme to všichni.
Ale proč?
Zastavili jste se někdy a přemýšleli o tom?
Co se to vlastně děje a co tím vlastně vyjadřujeme, když se nám něco líbí/nelíbí?
Ale pozor, nadpis článku zní - když se nám něco skutečně ze srdce líbí.
Jako kdyby to už počítalo s tím, že vlastně když to říkáme, že se nám něco líbí, tak tomu ve skutečnosti tak vůbec nemusí být!
Velmi podezřelé...
Jak jsem se k tomuto tématu dostal?
V roce 2021 jsem poprvé otevřel knihu s tajuplným názvem: Podstata Řádu - Fenomén Života.
A díky tomu jsem pochopil, že to má vše hlubší podstatu a přináležející konsekvence.
Na co tedy tímto článkem navazuji?
Autor knihy, Christopher Alexander, teoretik architektury a architekt, pojednává o tak ojedinělém tématu, které možná nikdo takto do takové hloubky nepromýšlel.
Ptá se, co je to život v co nejširším smyslu slova?
Proč je architektura 20. století taková jaká je ? Pojímá jí jako velmi neživotadárnou a vlastně takovou, že není krásná a nepomáhá nám být plně člověkem.
Proč se nám zdá "intuitivně" něco/věc/fotka/situace/místo/ plné života, zatím co to druhé nikoliv?
3 základní předpoklady
Jeho základní teze (mnou přeformulovány, ale smysl je tentýž) jsou:
Prostor kolem nás (nejen on, ale vlastně vše v realitě), a jeho strukturování/formace, má měřitelnou objektivní hodnotu.
Zdroj obrázku: DALL-E a moje hlava
Existují jisté univerzální "cesty" neboli způsoby/aspekty, jak docílit toho, aby prostor byl utvářen tak, že ho budeme vnímat velmi životodárně a ukazuje, že z těch cest je utvořena i příroda kolem nás.
To, že v sobě má něco "vysokou hodnotu života" koreluje s tím, že se někde cítíme dobře/něco se nám líbí v hloubce naší lidské bytosti. A prohlubuje to naše vnímání našeho já v tom, co je hluboce osobní (nehledě na kulturu, módu a trendy).
K tomu je důležité se zamyslet nad pojmem "osobní"
Podívejte, jak Christopher Alexander definuje, to co je "osobní".
"V našem dnešním světonázoru se slovo "osobní" často chápe ve významu "svérázný" (...) Podle mne je taková interpretace toho, co "osobní" skutečně znamená, velmi plytká. Věc je opravdu osobní, když se nás dotýká v našem lidství."
ALEXANDER, Christopher. Str. 304. Podstata řádu: o stavitelském umění a podstatě univerza. Přeložil Jana OGROCKÁ, přeložil Jiří OGROCKÝ. Brno: Books & Pipes, 2020. ISBN 978-80-7485_207-7.
Alexandrovi přijde, že to, když je něco osobní, tak máme sklon to vnímat často velmi povrchně a subjektivně. On to ale pojímá jako něco, co je vlastnost daného prostoru, věci/místa/gesta atd. a co v nás může prohlubovat bohatší vnímání toho, co to znamená být člověkem. Být bytostí s emocemi a rozumem ve své celé komplexní vrstvě našich zranitelností, velikostí i všedností.
Zdroj obrázku: DALL-E a moje hlava
Alexander tvrdí, že to, co v jádru se nám na něčem/někom líbí, je právě ta "struktura, předivo" v pozadí toho všeho, co vnímáme jako tzv. celistvost, komplexnost, jednotu dané věci/místa/gesta apod.
A tvrdí, že když se mi něco líbí opravdu ze srdce (nefalšovaně a autenticky) dost často se v tom shodnu i s druhými lidmi. A to je dle něho to neuvěřitelné, co se dá objektivně vědecky doložit. Více má o tom ve své knize. A na základě toho, můžeme vybudovat svět a naše životy tak, že budou plnohodnotně podporovat život a hloubku.
Můžeme stavět krásné budovy, které v nás podporují dobrý pocit.
Můžeme dělat krásné věci, které jsou hluboce komplexní.
Můžeme vést náš vlastní život tak, že podporujeme krásu a hloubku.
Názor Alexandera, když se nám něco skutečně líbí ze srdce
"Dnes platí dogma, že se vám může líbit cokoli a že je nezbytnou součástí demokratické svobody, že se člověku může líbit co si zamane. (...) Kdybychom byli pesimisté, mohli bychom dokonce říct, že v naší době je jen velmi málo toho, co se líbí nefalšovaně, autenticky. Tomu, že se lidem něco líbí, často není radno věřit - protože to nevychází z jejich srdce. "
"Na druhé straně, když se nám něco líbí opravdu - tak, že tento náš pocit vyrůstá ze srdce -, je to hluboce spojeno s představou života ve věcech. Líbí-li se nám něco ze srdce, znamená to, že to prohlubuje naši vnitřní integritu. Má to na nás hojivý účinek. Dělá nás to lidštějšími. "
ALEXANDER, Christopher. Str. 319. Podstata řádu: o stavitelském umění a podstatě univerza. Přeložil Jana OGROCKÁ, přeložil Jiří OGROCKÝ. Brno: Books & Pipes, 2020. ISBN 978-80-7485_207-7.
To jsou tvrdá slova na první pohled - že nám není radno často věřit, když říkáme, že se nám něco líbí.
Ale je tomu tak, a to nejméně z těchto 3 důvodů:
Vkus často přejímáme od rodiny, blízkých lidí apod.
Masové sdělovací prostředky a soc. sítě (potažmo Internet) se nám "snaží" prodat informaci, co se nám má líbit.
Podléháme módním vlivům a trendům - což nemusí korelovat s tím, že se nám to v hloubce naší bytosti skutečně líbí.
Závěr mi z toho plyne, že naše životy jsou často neupřímné (k sobě, i druhým a světu) a neautentické v tom slova smyslu, že nemáme vlastní názor na věci, ale jen názor převzatý a nepromyšlený.
A naopak.
Když se nám něco skutečně líbí, ze srdce může to být často proto, že:
Nás to činí více lidským.
Působí to nás zranitelným, křehkým dojmem (což je de facto rozvinutí bodu výše)
Umocňuje to v nás pocit života.
Rozvíjí to hloubku našeho já do všech stran a směrů
Stáváme se více vnímavějším
My to takto asi vůbec neformulujeme, protože to prostě vnímáme intuitivně, když se nám zrovna podaří být upřímný a autentický ve svém bytí.
A jaké jsou ty "způsoby", kterými se prostor a de facto vše stává "živější", tudíž by se to mělo líbit našemu hlubšímu já?
Jak říká Alexander, není jich ani 5, ale ani 10 a ani 100...je jejich zhruba 15.
Odstupňovaná měřítka
Silná centra
Obruby
Střídavé opakování
Pozitivní prostor
Dobrý tvar
Lokální symetrie
Hluboké propojení a dvojznačnost
Kontrast
Pozvolné přechody
Neuhlazenost
Ozvěny
Jednoduchost a vnitřní klid
Neizolovanost
Dejme slovo zase samotnému Alexanderovi.
"Asi před dvaceti lety jsem si začal všímat, že všechny věci a stavby, které disponují životem, se vyznačují jistými rozpoznatelnými strukturálními charakteristikami. Tytéž geometrické charakteristiky se v nich objevují znovu a znovu. Nejprve jsem si tyto charakteristiky neformálně zapisoval a začal jsem na ně "dávat pozor".
ALEXANDER, Christopher. Str. 148. Podstata řádu: o stavitelském umění a podstatě univerza. Přeložil Jana OGROCKÁ, přeložil Jiří OGROCKÝ. Brno: Books & Pipes, 2020. ISBN 978-80-7485_207-7.
Čím víc nějaký konkrétní prostor disponuje těmito "způsoby" neboli je nimi utvářen a vzájemně se podporují v dané celistvosti, tím více prostor disponuje kvalitou na škále hodnot - životný/neživotný.
Tyto způsoby vytvářejí "celistvost center v dané věci". A centra spolu buď mohou spolupracovat a vytvářet celistvost/nebo se vzájemně "bijí" a tím se bortí celistvost svého centra.
Příklad letící včely
To, že je to obrázek od AI, vůbec není podstatné, dívejme se spolu na "způsoby" utváření center.
Zdroj obrázku: DALL-E a moje hlava :)
Zkuste opravdu jakoby soustředěně, a zároveň s jistým odstupem, dívat se na daný obrázek. A už se to děje, že? Po chvilce netrpělivé slepoty...
Např.
Všímáte si pozvolného přechodu těla včely od hlavy až k zadní části?
Vidíte kontrast a hluboké propojení barev?
Lokální symetrii a ozvěny jejich křídel?
Dobrý tvar jejího celkového těla?
Odstupňovaná měřítka jejich nohou a vůbec těla?
To vše se prolíná najednou.
My jen analyzujeme ty jednotlivé "cesty" pomocí hlavy, ale v realitě jde o jednu jedinou věc v kuse - ještě jednou opakuji, buď si všechny ty "cesty" pomáhají vytvářet jednotu a celistvost/nebo se vzájemně ruší.
Test života: Položte si otázku: Co lépe z věci A , či věci B ve mne vystihuje moje hlubší já?
Pozor, neptáme se na to, co se mi líbí jako vkus - to je ohromně důležitý rozdíl. Ptejte, se co lépe reprezentuje vaše celistvé já ve své hloubce.
Co ve mě probouzí více života - v čem mi přijde, že je prostě toho života víc.
Nepřemýšlejte nad tím zas tak dlouho a intuitivně se prostě rozhodněte.
Budete mít např. před sebou dva hrnečky a zadíváte se nejdříve na jeden, pak na druhý.
Pak se sami sebe zeptáte, který z těch dvou hrnečků lépe vystihuje moje já/nebo ve kterém z nich je více života (ať ten rozsah a obsah teď chápu jakkoliv)
Něco se ve vás děje, že? A pomalu se rýsuje odpověď.
Je to vlastně hodně zábavné, že?
Zdroj obrázku: DALL-E a moje hlava :)
Ale nejde o mechanický typ testů, to také na to pozor.
Může se stát, že jste stále nepochopili správně kontext - vážně nejde o to, co se vám líbí vkusem/ale co je hlubšího trvanlivějšího významu.
A hlavně jsme možná na stopě řešení po otázce...
Má to co dělat s pocitem štěstí?
Bingo.
Ano, má.
Předejme slovo Alexandrovi.
"Nyní snad již začínáme chápat, že život je - díky své struktuře, poli center - nerozpletitelně spojený s lidským cítěním. (...) I když v rámci kánonu dnešní normální vědy si nedokážeme představit takovou objektivní pravdu, která by zároveň byla osobní povahy, toto spojení je jedním z nejneobyčejněších a nejdůležitějších aspektů nové struktury, jíž říkám celistvost. (...) V přítomnosti hluboké celistvosti se stáváme šťastnými. "
ALEXANDER, Christopher. Str. 312. Podstata řádu: o stavitelském umění a podstatě univerza. Přeložil Jana OGROCKÁ, přeložil Jiří OGROCKÝ. Brno: Books & Pipes, 2020. ISBN 978-80-7485_207-7.
Co dále? No v 6 bodech asi takto...
Myslím si, že:
Někteří z vás jsou zvědaví a začalo jim o tom "více šrotovat" v hlavě :), a to je jedině dobře.
To rozhodně nebyl pro vás ztracený čas, protože jde o vysoce originální myšlenky (ne mé, já jen z toho dělám extrakci a formuluji do kontextu), se kterými se nesetkáte na "každém rohu".
Doporučil bych vám si tu knihu koupit.
Budu pokračovat v psaní dále rozvádějících článků k tomuto tématu.
Jestli někdo má zájem, tak pokračuji ve výzkumu Alexandera a mohl by mi s tím pomoci (zadarmo :)
Podívejte na samotnou řeč Christophera Alexandera do kontextu (je to v angličtině a má to jen pár minutek - nic dlouhého).
Ve svém zamyšlení Christopher Alexander dochází k závěru, že nejlepší radou, je snažit se dělat vše, co ve svém životě tvoříme, skutečně krásným. Říká také, že setkání s opravdovou krásou dokáže změnit celý váš život. A že to mohou být i malé věci.
Jenže, jsme připraveni pravou krásu poznat, když jsme neustále dennodenně "ohlušováni" společností a médii a vlastně i sami sebou? Může to být smělý krok k něčemu opravdovému, něčemu, po čem každý člověk, nehledě, na pleť, rasu, pohlaví nebo vzdělání apod., podvědomě pátrá... a stále nenachází.
Dostojevský kdysi napsal, že opravdová krása spasí svět...A je to pravda.
Comments