Ondřej Šindelář: Sonomadia - když barva karamelizuje zvuk hravé radosti

Pavel Jartym
před 18 hodinami
Minut čtení: 5

Když jsme s Ondrou seděli a povídali si o jeho bluesové devítce, v hlavě mi vyskočil skvělý nápad — napsat recenzi na jeho desku.

A protože nejsem klasický publicista a redaktor - pojímám to po svém a s chutí se tu recenzi pokusím vyjádřit jazykem obrazným.

Neboli se inspirovat se Ondrovou hudbu k zapředení kolovratu slova.

Odkaz na Ondrovu desku na Bandcampu k zakoupení a poslechu zde.

Komu se Ondrova deska bude hodně líbit?

Pokud máte rádi nádherně barevnou hudbu s precizní propracovaností muzikantů, jakými jsou Avishai Cohen, Pat Metheny, Weather Report, Dežo Ursiny nebo Renaud Garcia Fons, jste doma. To přirovnání není náhodné.

Deska nabízí autorské písně s příjemným, sluncem prozářeným jazzovým hávem. Ale ten kabát není těsný — skladby z něj lehce vystupují a splývají s hudbou v širším smyslu. Je to víc world music, ethno, nebo folk? Možná. Ale na tom nesejde. Důležité je, že hudba našla svůj vlastní, rozpoznatelný výraz.

Heading East

Vše plyne jako malebný tah slunečního malíře – od prvních harmonických paprsků vřelosti až po poslední akordové dozvuky. Nad celou kompozicí se krásně klene bezpražcový duch basových strun.

V polovině skladby přiletí hejno tažných dechů z druhého břehu smaragdového jezera a posune harmonické mraky na jinou část oblohy. Pak se i rytmus trochu více usadí na rákosové stonky, které působí jako drobné, štíhlé mosty na plátně řeky.

Braided Winds

Jakoby vše plynule navazovalo na první skladbu. Jenže tentokrát se zdá, že oblohu jemně zatěžkají malé dýmové mraky, které možná přinesou nádoby prvních večerních kapek. A pastýři na zelených kopcích proto zpovzdálí sáhnou po flétnách, aby zobcoví ptáci neviditelně svými křídly vykreslili obrazce – takové ty z křídového dětského hvizdu na beránky Malých Princů. Kapky pak krouží po límci košile půdy.

Trojím Chvojím

Pootočíme prstem a najednou se pohledem přesuneme na starou dřevěnou loď vonící středomořským tymiánem, jak se protahuje kolem irských bílých strmých skal, ošlehávaných vlnami mořských draků, kteří z hlubiny vypouštějí bublinu za bublinou.

Loď se nechává unášet svým tancem ze strany na stranu ve stínu ozubených vln. Námořníci na palubě přátelsky pokyvují hlavami a hledají v ranním slunci na obzoru svého srdce písek domova, který se z bot nevynáší ani na těch nejzdlouhavějších cestách.

Panduria Domestica

Loď dorazila v pořádku do přístavu a malované džbány klouzají po palubě do rukou námořníků, zatímco dětský pískot a švitoření se rozléhají kolem pevně uvázaných uzlů. Vůně soli z dlouhých cest je smyta pohledem na první kouřící komíny.

Kapitán si už pěchuje tabák do dýmky vykládané mahagonem a perletí. Poslední pohled na přístavní světlo večera rýsuje hrany dalekých zemí a dávných příběhů moře.

Cinquentata

A najednou, na druhé straně Země, se ozvěna z ledových hor rozběhla po krápnících jeskyní, kde přebývá přítmí veškerého času. Chodby se toulají do vlastních vláken zvuku, usazeného v třpytu vzpomínek bleděmodrých krystalů.

Yanali

Mlžní koně přeběhli ve svém stádu na krajinou Galilejského jezera. Rosa pomalu nabírá svého tvaru. První jarní den se oblékl do zvonu světa. Zahalené tváře zimy se pomalu nadechují vstříc světlu. Tanec dvou volavek zavoněl hedvábím nikdy nezapadajícího slunce.

Raven Song

Havran, poskakující v ladném rytmu po dubové větvi, pečlivě sledoval akvarelové šperky lesknoucí se na hladině pana slunečního malíře. Křídla jeho všehomíru odrážela zrcadla z nebeských údolí, kde šermíři sněhobílých oblak cválali po výhních paprsků jednoho života. Když nastal večer, první hrozen jitra hledal zasněné místo, kde by se probudil.

Transcendent Heroes

Vítr odnáší před kostelem napadané listí daleko za hranice jeho horizontu. Tam někde v dálce strom odepjal ze své větve – jako ze starodávné zbroje – zlatem jiskřící listy a vydal je všanc celému světu.

Někde voní máta a lesní bystřiny jako drobné víly sesbíraly všechny otázky světa. A teď je pomalu roznášejí ve vědrech země do lenu hlíny lidského ducha. Otázky se jako tmel vznášejí do soumraku puklin každodenních životů. Kostelní zvony odnášejí příběh tohoto dne daleko za horizont své hranice.

Safar al-Wahiba

Pouštní lišky probíhají v podzimním šerosvitu noci po hladině dun. Měsíc se uklání hvězdám a hvězdy zase zpět měsíci – společně otevírají oponu bdělosti. Karavana šeptajících nohou se noří do teplého žáru písečného království.

Za poslední dunou vyvstávají obrazy věží, které stříbrem svého kamene zasahují až do chvějících se mraků. Pouštní města jsou v noci, se svými světly, jako potulní rybáři – lovící v čase a prostoru zbloudilé poutníky. Zachraňují je před nimi samými.

Valse de la Lumière

Mladá slečna se zavěsila do mládence a společně naskočili na první večerní kočár. Ulice byly jako ostrovy na širém moři. Pekař zavíral oči svého krámku, který stále voněl po olivovém háji, zahradnice sklízela tajemství květů z oprýskané výlohy a pouliční kouzelník vysypal posledního králíka z karet, stříhajícího ušima v barvách karmínového úsměvu vína.

Co se nestihlo říct, může se říct den další. Slečna a mládenec rozpustili své ruce a město odneslo svit posledního lampionu do šera dalších úsvitů.

Homecoming

Lesní cesta se rozednila a starý bicykl rozčechral usedlý vzduch. Mládenec v pletené čepici a šále přeskočil plot vonící jasanovými barvami a už z dálky viděl první vlaštovky svého dětství.

Večerní oheň hořel nad prvními kaštany z jinotajných hvězd, které spouštěly své tiché hlasy do každého krbu, který o to stál.

Color of Change

Vlny konečně našly svůj dávný břeh a azurové pole věčnosti náhle změnilo své světlo. V ukolébávání toho rytmu se kruh neustále otevírá a zavírá jako znovu nalezený vějíř. Vlaštovka, vytvořená z dětských prstů domova, poprvé otevřela svá křídla.

Citronáda byla příjemně vychlazená na zápraží dědečkových prstů. Sako odpočívalo, přehozené přes ebenový úsměv dřevěné židle. Platanový příběh jednoho stromu zašuměl jako pochodeň, která odnášela ozvěnu ohně daleko do hor a plání.

Odin’s Tales

Tětiva dne napjala své pohyby a cínové nebe vyslyšelo dávnou melodii. Ta byla zavěšena na dřevěném klíči, pohupujícím se na posledním myšlenkovém stéble zamyšleného básníka, jakéhosi vzdáleného bratrance jménem F. Garcia Lorca.

Ten nakreslil bicykl a lesní stezku, a sklenul z toho – v kovárně času – viadukt pro mládence a slečnu, kteří se jednoho dne objeví na stránkách rumem politého deníku, polepeného výstřižky nedbalé krásy a divotvorné elegance.

Volaria Esperant

Nádoby prvních večerních kapek se nesly na ramenou horských pastýřů. Byl to ten pocit, že jste na tom místě už jednou byli. Ale nebylo důležité nad tím přemýšlet. Za tou cestou stál akátový strom, kde každé poledne črtá stín svého bohatství.

Pokladnice byla otevřená a zářila jako pramínky pomalu tekoucího vodopádu do všech stran. Den se už lehce nakláněl na dno svého oceánu, ale trávu ještě nechal jemně bdít.

Crystal Gilde

Láska ze skla je jako bílá labuť, která jako skromný sochař měří pohledem domovy našich kroků. Ticho vyplutí takového pohledu proměnilo hladinu. Vše se navrátilo tam, odkud vzešlo – ale bylo to jiné.

Pavel Jartym