Marcus Jurkovič: 9 nejoblíbenějších bluesových skladeb
- Pavel Jartym
- před 5 hodinami
- Minut čtení: 5
Mára je jeden z nejlepších bubeníků, co osobně znám. Vždy se moc těším, až Máru uvidím hrát a užívat si hudbu. Mára taky hraje na desce O. J. Žlábka, kterou jsem recenzoval tady. A tak schválně, co Mára vybral za svou "devítku"? :) a jak to po svém autenticky komentuje?
Mě se moc líbílo, že Mára hodně na hudbou přemýší v rovině (tak mi to přišlo z našeho povídání) těchto 3 aspektů.
Minimalismus a dynamika: Oceňuje hudbu, která "houpe a swinguje" skrze minimalistické a jednoduché aranže. Vnímá to střídání napětí, ticha, a "vypínání a zapínání nástrojů."
Umění zdrženlivosti: Skutečné mistrovství spočívá v tom, že muzikanti nehrají "všechno," ale soustředí se na podporu písně (to se mi líbí asi úplně nejvíc). Důležité jsou pro něj "malé detaily" (např. jak nechat tón viset, aby to jako kruhy na vodě po hozeném oblázku dále rezonovalo v prostoru).
Blues jako skutečně široká řeka: Podstata hudby je pro něj pocit a nikoli žánrové škatulky.
Jinak celý playlist v kuse si můžete poslechnout na Spotify zde.
Taj Mahal – 21st Century Gypsy Singing Lovin Man
„Pro mě je Taj Mahal jeden z nejlepších interpretů, který si do toho hudebního hrnce naháže všechno, co ho zajímá, baví a ovlivňuje. Naháže to tam a uvaří z toho krásný čaj. A přitom je tam furt přítomné blues – neznám nikoho mu podobného.
Poslouchej to – je to minimalistický, houpe to a swinguje to. A pak jsou tam ty aranže. Úplně jednoduché, ale perfektní aranže typu stopka, zásek, ticho... A pak se jenom připojí dechy. Já prostě nemám slov, celou tu desku doporučuji, tahle deska dostala v roce 1998 Grammy.”
Keb' Mo' – Shave Yo' Legs
„Toho můžu poslouchat pořád. Má příjemný zpěv a frázování. Nejvíce mě na tom baví zase ten minimalismus. Jsou tam momenty, které mi v hudbě často chybí: jak tón necháš viset a jedeš dál. Je to přesně ten pocit, když napneš tětivu a vystřelíš.
Já prostě miluju, když se někde něco napne a pak to zase jede dál. Tihle hudebníci to prostě umějí s krátkými a dlouhými notami. Každý má tam svůj plán a dohromady to tvoří krásnou věc. Kdybych hrál třeba na basu já a hrál bych moc, ten groove se ztratí. Ten groove je tam teď. Každý ví, co je to groove, ale ne každý ho hraje kompletně. Je poskládaný z dílků. Ten celek funguje, jen když každý nehraje všechno.
To bych chtěl dokázat, ale paradoxně mi přijde, že abys nehrál všechno, musíš být fakt hodně dobrý muzikant. Ale bacha, pak je zase to, že můžeš mít okolo sebe super muzikanty, kteří jsou prostě skvělí, a oni vlastně mají jiný problém, že nevydrží nehrát. Takže s nimi to taky neuděláš.
Keb Mo je sám o sobě sólově fantastický, ale viděl jsem ho takhle a znova na něj nepůjdu. To už si radši pustím tu celou desku. Ale v kombinaci s Taj Mahalem! Ta kombinace těhle dvou lidí... Jestli bych něco chtěl v životě zažít, je buď koncert těhle dvou dohromady, anebo aspoň Taj Mahala samotného nebo Keba s celou kapelou.”
Amy Winehouse – You Know I'm No Good
„Hele, není to tak, že bych ji měl úplně naposlouchanou, ale You Know I'm No Good... To je postavený na groovu. Když to prostě posloucháš, tak pro mě je to vlastně bluesový. Člověk by řekl: ‚Ty vole, Amy,‘ ale na mě to působí tak, že si to klidně zařadím do playlistu jako bluesovku.
Počkej... Vidíš tohle? Nechali chvíli, dva takty, prostě hrají jenom škopky s basou. No, já jsem úplně nadšený.*
Tohle je dobrý, ne? Tady zase... vidíš, zase tam něco vypadlo. Je to taková mezera. Je to o tom vypínání a zapínání nástrojů. Tímhle najednou uděláš dynamiku.”
Vladimír Mišík – Jednou
„Tahle písnička má takový dvojsmysl, na mě to působí, jako že si vlastně povídá se smrtí. Že ví, že je to 'jednou'.
Můžeš říct, že to není blues. Ale prostě pro mě je to... Nahrávali to fakt super muzikanti. A zase to tam zůstalo viset. Navíc všichni hrajou ukázněně. Je o tom textu a Mišíkovi, to se mi líbí.”
Bill Withers – World Keeps Going Around
„Hele, ono to nebude vlastně, že by sis řekl úplně, že to jako je blues. Normálně to začne pohodička. A pak tam jsou takový ty detaily, kdy prostě 'cik-cik' a dají ránu.
Mě obecně nejvíc baví, když je to jednoduchý, srozumitelný, ale s tím, že tam jsou takové malé detaily, které není lehké udělat. Já mám u téhle skladby pocit, že si dělám doma kaši. Úplně vidíš, jak to houstne a už za chvíli bude čokoláda. Začínáš vodou, přidáš ty ingredience a pomalu vaříš, a to se začne probublávat.
A poslouchej... v průběhu tý písničky najednou převezme vlastně tu hlavní kontrolu nad tím ta basa, která tady teď skoro není. Do teď si o ní vůbec nevěděl. A pak se to najednou zlomí. Ten konec je skvělý.”
J. J. Cale/ Eric Clapton – Anyway the Wind Blows
„J. J. Cale, toho bych mohl poslouchat do nekonečna, tam najdeš mrak dalších věcí, které jsou fantastický. Třeba Money Talks... Ale já mám nejradši asi Anyway the Wind Blows. A teď bacha, tohle je ta varianta ze San Diega. To je prostě brutální.
Poslouchej to... To je takovej minimalismus, ale hrozně to jede. Vidíš? Tady čekáš, že už bude zpěv a nic, oni prostě vařej. Zahušťují to a dělají atmosféru. Úplně ti nabíhá slina a je ti dobře.
J. J. Cale má svůj feel. V Americe podle mě J. J. Cale rezonuje mnohem víc než tady u nás. Tady ho lidi znají, protože prostě After Midnight a Cocaine... Ale abys znal to ostatní, to se už musíš proposlouchat hodně hluboko do jeho tvorby.
Hele, zavřeš oči, dáš si sluchátka, dáš si to brko a máš pohodu. To jede. Já jsem úplně blaženej.“
Bobby Blue Bland - I Wouldn't Treat A Dog (The Way You Treated Me)
„Když beru to, že blues je pocit a pocit vychází z duše, tak žánrově blues a soul jsou pro mě absolutně totéž. Akorát jde o to, že prostě tam nebudeš vyloženě používat tyhlety linky, že jo, nebudeš tolik zdůrazňovat tohle a onohle. A ten zpěv Bobbyho je skvělý.“
Bob Marley - Talkin Blues
„Tohle mě na tom baví. Je to takový nadejchaný, je tam hodně prostoru. A harmonika... Přiznám se, že když tam je harmonika, tak si nejdřív řekneš: ‚Vy si děláte legraci, ne?‘ Ale je tam tak, že je úplně v pohodě.
Tady je víc cítit že se snaží hrát jamajsky, ten reggae vibe. Ale poslouchej zase to vypínání a napínání nástrojů. Tam prostě nemáš moment, kdyby za ten koncert ten bubeník jako ztichnul, šel dynamikou dolů, ne. Pumpuje furt stejně. Oni jediný, co udělali, je, že tam najednou není... Zůstane tam jenom třeba fakt basa a buben.
Když jsem ho slyšel poprvé, bylo mi nějakých dvanáct, třináct. Začal jsem se probírat kazetama a nějakou jsem našel. A pak jsem o něm četl knížky a koukal jsem na ten jeho pohřeb. To bylo prostě... To byly ve své podstatě čtyřdenní párty. Oslava jednoho života. A já si říkám, my jsme tak zabednění. My tady už nemáme vůbec už jako žádný tradice. Nemáme tenhle moment, kdy se oslavuje tři dny.”
John Mayer - Out Of Mind
„Ty čtvrťové doby jsou neuvěřitelné. A teď to začne Steve Jordan (bubeník) skvěle zatahovat – ten virbl! Já to prostě žeru. Člověk si pak uvědomí, že nejlepší je dělat přesně to, co v té skladbě dělat máš. Nesnažit se měnit osvědčené věci, pokud fungují. Nejsi na žádné „drum show“. Tady prostě podporuješ, hraješ píseň. Jde o ty typy skladeb, které poslouchá široké spektrum lidí, písně jako jsou například I Ain’t No Sunshine, I Got A Woman nebo Let's Stay Together. V takových písních nikdo nevyčnívá, kromě toho, kdo zpívá.”
Komentáře