Jonáš Turek: naděje českého blues je atlet, co chtěl původně tvořit mapy
- Pavel Jartym
- 27. 6.
- Minut čtení: 3
Působí skromně, ale jakmile vezme do ruky kytaru, je jasné, že hudba je jeho životním posláním. Jonáš Turek, talentovaný kytarista a student konzervatoře Jaroslava Ježka, představuje novou generaci hudebníků.
Generaci, která ctí hluboké hudební kořeny, ale zároveň se nebojí prozkoumávat zcela neprobádané vody.
Od atletiky k objevování B.B. Kinga
Ačkoliv ho hudba přitahovala už odmala díky dědečkovi, který miloval černošskou muziku, na elektrickou kytaru začal hrát až ve dvanácti letech. Zpočátku musel balancovat mezi dvěma velkými vášněmi – z atletických tréninků běhal rovnou na hodiny do základní umělecké školy a po večerech ještě trénoval hru na nástroj.
Definitivní zlom nastal, když mu dědeček pustil záznam z kytarového festivalu Crossroads z roku 2010. „Tam sedí B.B. King, Clapton, Robert Cray a Jimmie Vaughan a jamujou... a to mě úplně vzalo,“ vzpomíná Jonáš na moment, kdy naplno propadl kouzlu blues a začal se učit jejich fráze a styly. Od té chvíle se ponořil do historie žánru, pročítal anglické bluesové antologie a systematicky objevoval jednotlivé bluesmany od delty Mississippi až po Chicago.
Hudební idoly: od starého blues k Marcusu Kingovi
Ačkoliv ho k žánru přivedly zmíněné kytarové legendy a později ho silně ovlivnil i Stevie Ray Vaughan. Jonášův hudební záběr je dnes mnohem pestřejší. „Nejsem zaškatulkovanej ani v nejmenším,“ podotýká s tím, že hudbu často poslouchá napříč žánry a vybírá si klidně podle jednotlivých písniček. V současnosti je jeho největším oblíbencem americký kytarista a zpěvák Marcus King, u kterého obdivuje zejména jeho písničkářství a schopnost propojit blues s country či neo-soulem. Rád si poslechne i německého blues-rockera Henrika Freischladera nebo staré americké country.
Málokdo by ale do talentovaného kytaristy řekl, že hudba nemusela být jeho jedinou cestou. Před nástupem na konzervatoř měl připravený velmi nečekaný plán B. „Měl jsem přihlášku na přírodovědě na kartografii,“ prozrazuje Jonáš s tím, že na obor tvorby map byl dokonce úspěšně přijat. Nakonec ale přeci jen zvítězila kytara.
Učit se od nejlepších a střídat přístupy
Zásadní posun v jeho hudební dráze přinesla pandemie covidu. Jonáš tehdy zavřený doma intenzivně cvičil a začal se pod vedením zkušených pedagogů připravovat na konzervatoř. Studium mu otevřelo nové obzory.
Obzvlášť si pochvaluje možnost učit se od opravdových jmen české scény. Hodiny hlavního oboru tráví s respektovaným jazzmanem Adamem Tvrdým, se kterým společně jamují a důkladně probírají vše od tvorby sól až po technické štelování kytary.
Obrovskou inspirací je mu i profesor Jaroslav Šindler, kterého považuje za naprostou jazzovou legendu. U něj oceňuje netradiční, velmi intuitivní přístup. Při výuce improvizace nestaví např. na teorii hudebních módů, ale sází hlavně na poslech a vyžaduje, aby si Jonáš každou zahranou linku dokázal zároveň zpívat.
Právě různorodost lektorů je něco, co Jonáše jako muzikanta nesmírně formuje. „To mě taky baví, hodně střídat ty učitelé,“ dodává k výhodám studia. Tyto nasbírané zkušenosti mu pak dávají obrovskou jistotu v praxi.
Blues jako absolutní základ
Když ale přijde řeč na to, kam ho to táhne nejvíce, nezaváhá. „Fakt to blues mám top jedna a chci to hrát,“ přiznává. Pro Jonáše není blues jen historickým reliktem. Vnímá ho jako „plnej základ veškerou následující hudbu, co vznikla“ a jako nejsilnější způsob, jak ze sebe dostat emoce a sdělit příběh.
Do budoucna by rád založil vlastní bluesové trio a zároveň se dál posouval v autorské tvorbě, ve které ho láká propojení groovu, kapelového hraní a dobrého písničkářství. Ať už ale bude hrát na svůj oblíbený univerzální Stratocaster nebo na originálně pomalovaný Telecaster od své přítelkyně. Jonáš Turek je jméno, o kterém na české hudební scéně ještě nepochybně uslyšíme.
Komentáře