Ian Parker: Dar vzít blues a udělat z něj melodický klenot

Pavel Jartym
25. 7.
Minut čtení: 4

Aktualizováno: 27. 8.

Kdy přesně to bylo, už si nevybavím, ale bylo mi tak 18 nebo 19.

Na kytaru jsem už hrál přibližně 5 let a doslova jsem hltal všechno, co se týkalo blues, a hledal „bluesové hrdiny“ pro svou vlastní inspiraci. Pamatuji si, že v hlavě jsem měl představu, koho vlastně hledám. Kdybych to měl shrnout do inzerátu, znělo by to asi takto:

Musí milovat blues, ale zároveň to nesmí být klasické blues,
musí to mít nějaký nový náboj,
musí psát vlastní písničky,
musí mít nečekané momenty v harmonii,
a musí to být skvělý kytarista a zpěvák.

Prostě superman. Ha ha, to je vtipné, že?

A pak se to stalo. Bylo to teda někdy kolem roku 2007-2008, když jsem při prohledávání nové hudby na webu Last.fm (dodnes fungující) narazil na jméno, které mě zaujalo. A právě v tu chvíli, kdy jsem hledal něco nového jsem viděl tento obrázek.

Zvědavost mě přivedla k tomu, že jsem jméno zadal do vyhledávače a pokračoval v hledání. V té době (je to už skoro 20 let!) jsem frčel na různých Rapidshare, Megaupload a Torrentech (mimochodem, YouTube a Spotify ještě ani neexistovaly), takže nebyl problém rychle najít hudbu Iana Parkera.

Stáhl jsem ji a pustil… Jako první jsem slyšel z Ianova alba toto:

Až při poslechu jsem najednou věděl, že tohle bude trefa do černého.

Mělo to pro mě originální barvu a tvář. Rád se k tomu vždy vracím.

A co teprve jeho druhé album Where I Belong, které nahrával na americké půdě (Ian jako Brit, vidím v tom paralelu, když Eric Clapton také jako jako Brit nahrával Derek and the Dominos v Americe), a je to v tom feelingu setsakra cítit.

A tak se toto album stalo mým mýtickým klenotem, o který jsem se nechtěl dělit. Líbí se mi, že je to takové „líznuté“ blues ze všech stran, ale přitom jsou to skvěle řemeslně vystavěné písničky, které by dokázaly fungovat i samy o sobě (i kdyby se osekaly bicí, basu a další nástroje). Ian sám potvrdil, že dlouho hrál i jako samostatný písničkář, akusticky nebo s pár hosty.

Ty skladby mají ducha a nadčasový feeling. Jsou barevné a nenudí. Je tam obrovská pestrost a škála emocí.

Mimochodem, to je taky hodně zajímavé, proč k tomu došlo – k tomu posunu, jak se z britského blues-rockového nadějného nového Erica Claptona v určitý moment stal „na čas“ kluk s akustikou. No, bylo to takto… Ian v jednom rozhovoru sám říká, že se dostal do určitého koloběhu – turné – TV show – koncerty – plno emocí a zjistil, že i energickým a hlasitým zpěvem se tak „přehřívá“, že vlastně začíná být velmi mentálně-fyzicky vyčerpán.

To je to vyhoření, ne? Řekl bych, že něco na tom bude.

A proto potřeboval změnu… a klid na uši… a naučit se více pracovat s hlasem, jak sám říkal. A vrátil se silnější než kdy předtím :)

Prostě je to příběh normálního člověka s pády i úspěchy, žádný umělý Hollywood. To se mi na tom taky líbí.

A pak se to vše protnulo do osobní roviny, když jsme i s kamarády muzikanty Tondou Strnadou a Honzou Polákem hráli (akorát do češtiny) přetextovanou Ianovu „The Moral Man“. Ianovi jsem napsal e-mailem, jestli je s tím v pohodě, a požádal jsem ho, jestli by mi nemohl poslat text k jeho další písničce „Before Our Eyes“.

A hádejte co? Za pár dnů nádherná odpověď i s textem a vyzněním, že ho to potěšilo. Vše se sestavilo do jednotné mozaiky – že Ian Parker je nejenom skvělý a originální muzikant, ale především i sympatický a milý člověk.

Tak teď dost kecání a jde se na poslech.

Your Love Is My Home

Chcete slyšet parádní soulovo-bluesový odpych a groove? Na studiové verzi zdatně sekundují dechy, které to celé rámují.

Waste My Days

Tohle je zase shufflový typ skladby s dechovou sekcí, která má zajímavě vedenou harmonii. Musím se přiznat, že když skládám sám shufflové věci, vždy si podvědomě vzpomenu, že by se mi líbilo to nějak takto „proplétat“ jako Ian tady v téhle záležitosti.

Burden of Pain

Tohle je zase nádherná gospelová balada.

Feeling Whole Again

Pozitivní feeling, harmonie, jak když zkombinujete to nejlepší z blues-rocku a gospelu. A vlastně dneska mi to přijde, že tohle by sedělo i klidně takovým Tedeschi Trucks Band.

In The Morning

Když jsem mluvil o tom akustickém období, tak tady pěkná ukázka, jak to Ian pěkně válí.

Pamatuji si, že v roce, kdy jsem maturoval, tak jsem si tuhle písničku ráno pouštěl při čištění zubů jistý čas každý den.

A mimochodem, víte, co se stane, když se dva dobří britští bluesoví kamarádi Ian Parker a Aynsley Lister společně potkají?

Upřímně… Tohle je naprosto uvolněná hudba, která ale dokáže v sobě vystoupat do komnat správně vystaveného bluesového kytarového dramatu. Ty dva by měli vydat desku. Snad k tomu někdy dojde.

Je tedy pravda, že jednou už na jedné desce byli a s nimi tam hrála a zpívala finská bluesmenka Erja Lyytinen. Jmenovalo se to Pilgrimage: Mississippi to Memphis.

Poslední věc, co eviduji, že Ian udělal, tak byla pocta Willie Dixonovi.

Wikipedie profil tady
Oficiální webová stránka zde
YT kanál Ian nemá - ale mám dojem, že toto je člověk z jeho týmu, který zaznamenává živé věci

1.Studiové album Inside k poslechu zde, stačí kliknout na obrázek a jste na Spotify.

2. studiové album Where I Belong k poslechu pak zde

Společné album Blues Caravanu - Pilgrimage: Mississippi to Memphis zde, stačí kliknout na obrázek a jste na Spotify.

Živé album, kde na konci hraje Green Manalishiho od Petra Greena a na začátku skvělě udělaný cover Bena Harpera skladby Power Of The Gospel, tak najdete tady.