top of page
Obrázek autoraPavel Jartym

Esence : Co to je a jak to funguje?


Zdroj obrázku: DALL-E a moje hlava


V dnešním článku si tento pojem trochu osvětlíme. Ukážeme si, jak je významný a že vlastně o něm víme všichni. A že ho dennodenně v modelu 24/7 máme aktivovaný, aniž bychom o tom sáhodlouze museli přemýšlet.



Co je to esence?


To je to, co danou věc utváří ve svém nejpůvodnějším charakteru. To čím daná věc, prostě je, má svou vlastní (a pozor nezaměnitelnou a nezměnitelnou) identitu.

Pes není lednice, ale právě psem. To si vážně nespletu. Kočka není automobilem, nýbrž právě kočkou.


Pomeranč není mouchou atd.


Zdroj obrázku: DALL-E a moje hlava


To asi není problém pochopit, co je myšleno obsahovým významem pojmu esence.


"Vyvíjí a mění se" esence?


Ne, rozhodně nevyvíjí a nemění.

To není v objektivním slova smyslu možné (v pohádkách a fantaziích dejme tomu :).


Když věc A je ve své identitě/esenci věcí A, nemůže se z ní nikdy "lusknutím prstu" v realitě stát věc B. Příklad, Tento pomeranč (věc A) nemůže přestat být nikdy pomerančem a stát se mouchou (věc B).
Pomeranč může být snězen, oloupen, natřen na modro, na zeleno, mohu do něj vyřezat symboly, mohu si s ním povídat (asi mi sice moc rad do života nedá), ale to nijak "neničí" jeho stálou identitu jako pomeranče.

Tomu všemu říkáme akcidenty/modifikace - které se ale vůbec netýkají toho, že by rušily, aby pomeranč přestal být ve svém jádru identity stále pomerančem. Tyto mody se mu dějí, neboli to tomu pomeranči přisuzujeme :), že mu patří. On (ten pomeranč) je jejich vlastníkem.


Zdroj obrázku: DALL-E a moje hlava


Protože, není možné se o ničem smysluplně a konzistentně bavit


Pokud by se identita věcí na lusknutí prstu měnila, vše se rozpadá a nedokážeme nic myšlenkově uchopit a bavit se o tom konzistentně. Není to možné. Tečka a šáteček.


Absurdnost vědy při "stále měnící se" identitě předmětu oboru vědy


Např. věda by úplně skončila :) - jak chcete vědecky postihovat data k nějaké věci A, když je druhý den věcí B ve svém naprostém základu jakožto identitě? Věda právě řeší do hloubky svůj obor, kdy identita oboru se ale nemění. To by např. geolog koukal, kdyby druhý den místo kamínků musel zkoumat např. psychiku člověka :), protože se mu identita oboru předmětu změnila.


Zdroj obrázku: DALL-E a moje hlava


Proč má esence problém s tezí evoluční?


Pardon :) půjdeme totiž trochu teď potrápit veselé kluky a holky z "evolucionistického oddílového kroužku".


Když jsem totiž jeden den smítko prachu, druhý den ryba, třetí den opice a čtvrtý den člověk (pátý den je pátek, to se nepracuje - pak už je víkend). Tak to je z pohledu myšlení problém.


Zdroj obrázku: DALL-E a moje hlava


Jádro problému je zde:


Moje otázka zní, komu pak ten např. šestý den patří všechny ty životní situace a události, komu se stávají - jakože si ráno v ten šestý den já člověk udělám čaj, namažu si rohlík a obuji ponožky a pak si ukopnu palec o roh gauče?

Kdo jde vlastníkem těchto aktů? To všechno se "stalo a událo" komu?


Tomu snítku prachu?

Rybě?

Opici?

Člověku?


No, člověku ne? Až budu sedmý den třeba Kyborg, tak jemu, ale teď ještě mě jako člověku - si asi řeknete. No, v pořádku.

Zdroj obrázku: DALL-E a moje hlava


Ale.... teď už mě nebudete mít rádi a mít se mnou trpělivost :)


Pokud byste totiž chtěli konzistentně myslet evoluci a nerozporovat si - musíte férově připustit, že ten palec ukopnutý o gauč se v posledku děje tomu snítku prachu (pokud ještě teda nebylo v tom vývojovém check-listu něco před ním,) .

Tak řeknete, ok, jo, vždyť to je evoluce. No, ale v pořádku to vůbec není, protože už víme, že identita jedné věci, se nemůže jen tak "přešaltovat" na identitu věci druhé. Buď je ryba rybou, ale nikdy nemůže být z ryby gorila. Všimněte si, netahám do toho duchovno nebo náboženství.


Ono to prostě nejde objektivně bez rozporu myslet.

Tudíž si rozporujete s předpokladem a závěrem vaší myšlenky. Je tam nesoulad. Ryba je tedy stále rybou/ale zároveň už rybou není, protože je gorilou?

Hmm... fór je v tom, že tvrdit si to vesele klidně můžete, ale v reálu to se objektivně takto prostě neděje :), to by vás mělo zlobit.


Pesimistický a ne-patřící si ve vlastním životě pravý to evolucionista


Tím pádem, pravý "evolucionista" musí vědět, že jeho myšlenky a činy, úspěchy, neúspěchy (tady by se nám to asi někdy i hodilo, že?) nepatří jemu, ale on je jen stále modifikací/aktualizací (pamatujete na pomeranč výše?) toho snítka prachu.

Tím pádem já si jako momentálně člověk Pavel vůbec nepatřím identicky ve silném slova smyslu, protože jsem jen pouhý akcident :) a vůbec o sobě vůli nerozhoduji. To je dotažený myšlenkový závěr.

Zdroj obrázku: DALL-E a moje hlava


Člověk nemusí být filosof, aby mu začal k tomu "selský rozum" kontrovat


No, ale "selský rozum" možná začne houkat kontrolkou....tak to prr... já si patřím a rozhoduji o sobě, a to jsem vše já... :) A začal houkat proč? Protože intuitivně a hlubinně v mysli stále pracuje s principem identity.

Nikdy s ním nemůžete ztratit kontakt - jinak byste se rozpadli jako střepy zrcadla.

Vše by se prostě rozpadlo - kdyby v jádru identita věcí se neustále měnila jak "vítr zavane".


Námitky proti esenci

Esence je blbost a vymyslel sis to


:) Co je nebo není blbost, toť otázka stranou. Nicméně, nemohu si pojem esence jen tak "vyfabulovat" z prstů a mysli.

Ten pojem vystihuje něco z reality. Objektivní reality.

Slovo/označení je mezi tím takovým "mostem".


A jestli tomu principu, když něco je tím, čím je, budu říkat třeba Baghíra, nebo Simba nic to vůbec nemění na tom, jak se to v realitě objektivně chová.


Chápeme se? V posledním slova smyslu nejde o to slovo, ale co se snažíme reálně z reality zachytit a myslet. Přeci jen bych se držel označení "esence", má to fajn důvod i ze své etymologické stránky.

Pro mě a v mé realitě esence neplatí


Hmm... :) ale když se budu s tebou o tom bavit (ty, který to tvrdíš, že pro tebe to neplatí a tvém subjektivním světě) tak tím nádherně demonstruješ, že to pro tebe také platí. Jestli, že se "hádáme" o tématu věci a ta věc "se nám nerozpadla v myšleni, ale je stále ta identická", jinak bychom se nemohli hádat, že tobě vadí Losna, ale mě ne. Nevěděli bychom vůbec co se děje a o čem se to vlastně bavíme :)


Objektivita ne-existuje, je to blbost


Ok :) , ale pokud ty máš na sobě bílé triko a já řeknu, že máš krásný černý triko. Tak oba moc dobře víme, že mi řekneš něco ve smyslu: "Cože?" A já ti na to řeknu: "objektivita ne-existuje". A ty řekneš "Moc vtipný, ha ha".


Evoluce je ale pravda, ty si...(sprosté slovo asi?)


Fakt jo? A objektivně? :) Ne, dobře nebudu tě dráždit. Hele, je mi to fakt líto, ale normálně by mi to bylo "šumák" a nebral bych ti jí, milý čtenáři. Ale, problém je, že nejde ji konzistentně v myšlení udržet, aniž by si nerozporovala :) A to mi na tom vážně vadí.


Tak to je a přijmout to nemusíš. Protože můžeme vůli také chtít pravdivě "nepoznat", jak to skutečně se světem a námi je.


Námitka kamaráda Jirky Š.


A když pomeranč zetlí a přemění se v humus, ve kterém už nikdo pomeranč nedohledá? Zato humus jakožto konzistentní materiál má vlastní identitu....  ?(Ve které jsou obsažené identity všeho, co do humusu zetlelo).


Ano, pomeranč se buď sní, přemění na živiny, nebo nesní a zetlí a zplesniví apod.


Ale ptáme se, komu se to stalo?


Tomu pomeranči XY - přihodí se to je mu.


On má v sobě ten akt - potenciálně obsažen, že zplesniví, ale není aktualizován momentálně. To, že se věci "mění v modalitách nerozporuje neměnnou identitu. Naopak je potřeba jako předpoklad neměnná identita věci, aby se vše mohlo" měnit". Kdyby se měnila identita v metafyzickém smyslu, tak je to průser. Vůbec nedokážeme ten pomeranč myšlenkově "uchopit a očistit" od konkrétní reálie a sjednotit se na tom s dalšími lidmi.

A pokud jsem tě NEO probudil ze "spánku"...


Doporučil bych ti tyto 3 věci.

Za prvé.

Začni odlišovat to, kdo je autor výpovědi a co je jejím obsahem. Aut. nekoreluje, že akademický profesor filosofie má pravdu. Naopak "bába s roštím na zádech" může být blíže pravdě něž akademik.

Za druhé.


Jdi po konzistentnosti myšlenek. Předpoklad/závěr teze musí "sedět", nesmí si rozporovat, jinak se dále ptej a ověřuj to.

Za třetí.


Nebuď líný myslet sám za sebe. Papouškuje se po druhých jen proto, že je to pohodlný a máme klídek :) a o tom vážně život není.

32 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


Commenting has been turned off.
bottom of page