Zdroj obrázku: DALL-E a moje hlava :) Tento příběh byste si prostě nevymysleli :) Jen čtěte dále...
A jaká je pravda? Vše uvedeme na pravou míru
Českým tiskem proběhla v podstatě bez povšimnutí a to až do té míry že lze s úspěchem
tvrdit, že neproběhla.
Americké média se jí věnovala jen zcela okrajově.
Jediná zásadnější zmínka se objevila v srbské Kosovské pravdě, kde je uvedeno, že se jí podrobně věnuje článek v Třeboňské přítomnosti.
Konkrétně Kosovská pravda tvrdí, že článek který se jí v Třeboňské přítomnosti zabývá byl vlevo dole. Což ovšem, jak vyplývá z výše uvedeného, není pravda.
Nevadí. Uvedeme ji tedy na pravou míru na tomto ikonickém blogu a s dostatečnou razancí ji vrhneme do světa.
Jak se Waffle inspiroval Šandou
Zatímco badatel Michal Šanda se spokojil při hledání zapomenutých kořenových exponentů
bluesové scény s přehrabáním se v zaprášená krabici od bot, kterou navíc ani nenalezl sám a nikdy řádně nevysvětlil jak se k ní vlastně dostal, Jean Paul Waffle projevil při své badatelské činnosti o poznání více houževnatosti.
Nešť není naším úkolem kritizovat intenzitu Šandova úsilí či hodnotit jeho hledačské štěstí.
Ano, lze snad opatrně konstatovat, že při jeho talentu mohlo být vykonáno více.
Ale to nikterak nesnižuje Šandovy zásluhy o Waffleho inspiraci.
Jinými slovy, nebylo-li by Šandovy publikace https://www.databazeknih.cz/knihy/blues-1890-1940-13946 , Waffle by se zřejmě nikdy nevychýlil z osy Francie – Balkán a nikdy by zřejmě nevyrazil za oceán s plánem přehrabat se odpadky na Lomaxovic dvorku.
Co Waffle v USA našel?
A jak již to u Waffleho bývá, nalezl víc než hledal a jeho badatelský úspěch předčil jeho
nejsmělejších plány.
Vskutku, jeho srovnání s legendárním detektivem Nickem Carterem není vůbec nepříhodné.
Samozřejmě, musíme se blahosklonně přenést přes neoprávněné vniknutí na cizí pozemek,
které bohužel bylo nezbytným klíčovým krokem k dalšímu výzkumu. Konec konců, účel světí prostředky a morálně pochybné jednání ve snaze dosáhnout obecně prospěšného cíle je tolerovatelné.
To nakonec uznal i současný majitel pozemku, na kterém kdysi býval Lomaxovic zadní dvorek
sloužící tak trochu jako smetiště.
Zdroj obrázku: DALL-E a moje hlava :)
Komplikace první: Waffleho zadržení a deportace
Než však vyřkl po několikahodinovém Waffleho zadržení a výslechu na policii (odtud ona výše uvedená zmínka v černé kronice jistého texasského bulvárního plátku) smířlivou větu “Let him drag and not show himself anymore!“, požadoval samozřejmě, ať Waffle nejprve zahrabe skoro dvoumetrovou jámu, kterou stihl na pozemku přes noc vykopat.
Co je podstatné a co pana Diggera Lomaxe ctí je to, že umožnil Wafflemu, aby si ponechal
střepy fonografických válečků, které při neohlášeném archeologickém výzkumu pozemku nalezl.
Waffleho vzpomínka na Marshalla Trzebonského
Po Waffleho deportaci do Evropy (i zde je podstatné a chvályhodné, že U.S. imigrační
úředníci vyexpedovali Waffleho včetně batohu plného střepů) pak následovala skutečně mravenčí a vysoce odborná práce.
Ale ještě k vlastní deportaci: Než Jeana Paula i s batohem připoutal v letadle člen eskorty
imigračního úřadu k trubce ústředního topení, procedil mezi zuby další památnou větu: „France gave America the Statue of Liberty. So take the shards away nicely. I think it's a good deal. And now really get out and have a good trip.“ Alespoň tak si to Waffle zapamatoval a tak nám to se slzou dojetí v oku opakoval, když jsme ho v Zurichu s mým zetěm vyzvedávali z letiště. Ten imigrační úředník měl OEČ (osobní evidenční číslo policisty dle U.S. zákona č.553/1991 americká Sb.) 08051911 a jmenoval se Jean Marshall Krczin Trzebonski.
Komplikace dva: Revezní metoda selhává
Ale konec dojímání se a zpět k tvrdé práci!
Bohužel, Waffleho reverzně akustická metoda se ukázala pro rekonstrukci zvukového záznamu z úlomků fonografických válečků jako naprosto nepoužitelná. Všechno úsilí a snaha zdály se být v jednu chvíli zmařeny. Na Wafflem se definitivně začala projevovat únava a frustrace.
Michal Kovařík vstupuje na scénu s pomocí rekonstrukce
Naštěstí ve chvíli, když již se zdá, že je vše ztraceno, vstupuje na scénu jako deus ex machina
fenomenální postava Michala Kovaříka (fanda historického motorismu). S ním se vrací do badatelského úsilí zpátky optimismus, zdravá tvůrčí energie a ztracené nadšení.
Zdroj obrázku: DALL-E a moje hlava :) Za jediný večer dokázal Michal roztřídit několik kilogramů střepů na hromádky podle jednotlivých válečků. Po několik desítek večerů pak lepil střepy dohromady a zpracovával modely chybějících fragmentů. Po celou dobu samozřejmě v úzkém kontaktu s Jeanem Paulem Waffem. Náhodný Waffleho objev metody reverzní rezonance byl zaslouženou odměnou oběma a objev Barkin´Doga pak prvním hmatatelným výsledkem metody.
Nicméně, po stovkách hodin mravenčí Kovaříkovy práce opět do celého úsilí dýchne svým
mrazivým dechem frustrace. Jeden z válečků, označený poznámkou „ponds – not usable“ který se Kovaříkovi podařilo zrekonstruovat, se skutečně jeví jako nepoužitelný. Jde sice na fonografu pro ten účel Kovaříkem zkonstruovaným přehrát, ale kvalita záznamu je mírně řečeno příšerná.
Hudební rekonstrukce Jartym-Šuk
A zde již vstupuje do procesu Pavel Jartym s mojí maličkostí.
Skladba nahraná na válečku nám sice díky parazitním šumům trhá uši, ale zároveň je zřejmé, že se jedná o instrumentálku pro naše nástroje, tedy foukací harmoniku a kytaru. Melodie je nám až nápadně povědomá.
Během okamžiku se tedy rozhodujeme a slibujeme Wafflemu secvičit celou skladbu 1 : 1 podle originálu, vteřinu po vteřině. Včetně všech chyb (?) a nepřesností.
Byla to fuška, chvílemi jsme to dokonce chtěli vzdát. Ale když jsme v pozdním jaru 2024
nahrávku dokončili, výsledek snad nakonec stojí za to. Původní interpreti se totiž s nějakým přesným rytmem a přesnou formou příliš nepárali. Ač to s Pavlem děláme stejně, přeci jen je to něco jiného, když máte tuhle „nekázeň“ po někom jiném naprosto přesně interpretovat. Během studia a rekonstrukce původní nahrávky jsme si uvědomili spoustu zajímavých detailů. Například to, že se nejedná o typické Mississippské či jiné říční blues. Podle některých pasáží je zřejmé, že se tok skladby skoro až zastavuje. Interpreti jakoby tápou a nemůžou se hnout z místa. To poukazuje zcela jasně na inspiraci stojatou vodou.
Jasná indicie rybníků
Blues inspirované řekou – zvláště pak veletokem jako je Mississippi, plyne úplně jinak. Také komáři kteří nám v době natáčení sáli krev rozhodně nebyli Mississippští.
Zdroj obrázku: DALL-E a moje hlava :) A ještě víc jsme si uvědomili podobu melodie s jistým jihočeským lidovým hitem.
A co Jean Paul Waffle?
V době kdy píšu tento článek, nachází se znovu v USA jako prominentní „zadržený“ jistého imigračního úřadu.
Jistý imigrační úředník s OEČ 08051911 (je snad podoba s hypotetickým rodným číslem jistého Roberta Johnsona náhodná?) a příjmením Krczin Trzebonski (i to je nám s Pavlem povědomé) mu z protekce vaří několikrát denně kávu a čaj a nikdy mu neopomene připomenout jakýsi deal a jakési doporučení.
Fat Carp a Skinny Pike
Ještě než Jean Paula stačili v Americe zadržet, stačil zjistit, že původní hráč na harmoniku byl
chlapík přezdívaný Fat Carp a pracoval jako porybný na rybníkářské farmě jakéhosi potomka
imigrantů snad Rakouského či Německého původu.
Zdroj obrázku: DALL-E a moje hlava :) Kytaristovi pak říkali prý Skinny Pike nebo Thin Pike a pracoval na té samé farmě jako správce sádek. Jak to Waffle zjistil nevíme.
Waffleho trable
Všechno to pak šlo ráz na ráz a v současné době má Waffle bohužel jiné starosti než hledat ztracené bluesmany.
Hlavní, co aktuálně zaměstnává jeho mentální kapacitu, je nalezení přijatelného vysvětlení,
proč a jak se dostal v době trvajícího zákazu vstupu do Spojených států.
Dlužno říct, že se to bude vysvětlovat špatně.
Použití falešného pasu na jméno Jahjá bin Ládin vskutku nebyl nejlepší nápad.
Co lze oprávněně předpokládat je, že se o Jean Paulu Wafflem opět nezapomenou zmínit
některé noviny. A tentokrát možné nejenom lokální bulvár.
Comments