Pawel Wroniak: 9 oblíbených bluesových skladeb
- Pavel Jartym
- 26. 5.
- Minut čtení: 5
Pawel je taneční lektor ze školy Midnight Blues.
Moc mile jsme si popovídali a Pawel "dokořenil" svou devítku o mnoho zajímavých postřehů z pohledu zkušeného tanečníka a bluesového znalce.
Alan Lomax - Old Alabama
Alan Lomax byl asi nejznámější sběratel lidové hudby. Tohle konkrétně nahrál v texaském vězení. Nahrávka pochází z 50. nebo 60. let, ale samotná skupina byla velmi izolovaná – šlo o doživotně odsouzené vězně. Tím pádem i tahle část černošské komunity byla odříznutá od toho, co se mezitím dělo venku.
Proto hudba, kterou tu slyšíme, by měla znít velmi podobně jako tzv. proto-blues z období kolem roku 1890. Typické pracovní písně – work songs – které se zpívaly při stavbě železnice, kácení stromů nebo těžké manuální práci. Na téhle nahrávce skutečně slyšíš i sekery.
Když stavěli kolej a kladli trámy, museli to dělat přesně ve stejném čase – jinak jsi přišel o ruku. Ta hudba udávala rytmus, držela tempo.
Jsou tam přesně ty prvky: lag (zpomalení), rytmika, call and response (zvolání a odpověď). Na tančírně bych to nepouštěl, ale tu písničku mám strašně rád. Je v ní energie a cítíš, odkud se blues skutečně vzalo.
Tohle není jako valčík, ani skladba od Mozarta, který se ráno probudil v přepychové vile a zapsal melodii. Tohle je syrové, vzniklé z africké kultury, která se postupně míchala s evropskou.
Existují dva hlavní typy pracovních písní:
Work songs – při fyzické práci jako sekání, stavění, nošení břemen.
Field hollers – tzv. halekačky při sběru bavlny, kukuřice a dalších plodin. Tam často zaznívá dlouhé, monotónní vokální sólo, ale opět s prvky call and response.
Jsou to reálné fragmenty historie, které by bez Lomaxe nejspíš zmizely.
Leadbelly - Looky, Looky, Yonder/Black Betty/ Yellow Women's Doorbells
To je taky jeden z prvních černochů, kteří byli nahraní jako typičtí bluesmani. Byl taky ve vězení, protože zabil někoho nožem. Taková byla doba.
Ta písnička mě hrozně baví. Pro mě je to ta nejlepší verze. Většina lidí ji zná, ale vůbec netuší, že existuje starší podoba. Mám strašně rád, jak tam fráze nekončí pauzou – rovnou přechází do další. Nedělá to pořád, ale když to udělá, je to zásadní rozdíl. Chybí tam ta klasická „konec-věty-pauza“, na kterou jsme zvyklí.
Taky bych to na tančírně nepouštěl – na tanec je to těžký, kontextově to na tančírny moc nepatří. Ale na poslouchání? Na jedné straně se zdá, že tam „nic není“, ale přitom tam něco je – jen to není očividné.
Obecně to platí pro tyhle starý bluesy: občas se něco přetáhne, občas zkrátí, a právě v těch detailech je největší síla. Pro tanečníky je to dost nečekané – měl jsem pocit: „Kde je ta moje pauza? Kam se poděla? Kde se ztratila?“
Bessie Smith – Nobody Knows You When You’re Down and Out
Mám tuhle písničku moc rád. Je to jedna z mála nahrávek od Bessie Smith, které máme zachované v opravdu dobré kvalitě. Většinu ostatních si bohužel nejde moc dobře poslechnout.
Bessie byla ve své době nejznámější bluesová zpěvačka ve Spojených státech. A když ji posloucháš, je jasně cítit, že tenhle blues je víc „důstojný“ – už to není o tom, že jen tak někde sedíme a hrajeme.
Tohle je éra velkých ballroomů. Lidé se oblékli slavnostně, a pak tančili one-stepové tance po kruhu – tehdy se totiž tančilo „do kola“, inspirováno valčíkem a afroamerickou tradice tance v kruhu. Většina lidí znala základní waltzový krok, a právě z něj pak vznikly všechny ty „quick–slow“ variace, které používáme dodnes.
Bessie byla fakt dobrá. Tahle hudba patří do doby mezi první a druhou světovou válkou. A já mám prostě hrozně rád to starý blues.
Willie Dixon - Sittin' And Cryin' The Blues
Pro mě je to jedno z nejsložitějších a nejkomplikovanějších blues, i když tam ve skutečnosti není moc nástrojů. Má to takový jazz-bluesový charakter. Všechno je posazené vzadu – celý groove je jakoby „zlagovaný“. Přijde mi, že všechny nástroje hrají trochu za rytmem… ale reálně to přece nejde, to nemůže být všechno pozadu! (smích)
Moje manželka tuhle skladbu nemá ráda. Je pro ni moc emocionální. Říká, že se u ní může klidně reálně rozbrečet.
Dřív jsem DJoval na swingových akcích – a bylo to dost chaotické. Většinou koukneš na playlist nějakého kamaráda, vybereš z toho půlku, ale nemáš k tomu vztah. Nevíš, co, jak, kde a proč.
Když se mě pak někdo zeptal, jestli bych nechtěl DJovat na bluesových večerech, řekl jsem si, že to udělám úplně jinak. Pustil jsem se do historie blues – kdo co hraje, proč to zní tak, jak to zní – chtěl jsem to mít nějak srovnané v hlavě.
A právě při téhle přípravě jsem narazil na tohle album… a tuhle skladbu.A musím říct, že jsem z toho alba nakonec dal do playlistu skoro všechny písničky. Je to dokonalé.
Willie Dixon - Go Easy
Strašně tu skladbu mám rád, protože je úplně opačná než Sittin’ and Cryin’.
Sittin’ and Cryin’ je přesně ten typ blues, který si lidé obvykle představí – smutné, emocionální. Máš toho kluka s kytarou, sedí v Deltě u řeky, kolem něj lítají moskyti, co vypadají jak kůň...
No a na druhou stranu máš Go Easy. Není rychlá, ale tím, že tam hraje piano, působí mnohem svižněji.
Není tam žádný vokál. Jen vibuju s tím pianem.
Slim Harpo - Baby Scratch My Back
Mám rád nestandardní věci. Jasně, mám rád Waterse a podobné legendy, ale nejvíc mě baví ten typ blues, o kterém si lidi myslí, že to vlastně blues ani není.
A přesně takový je Slim. Celá jeho hudba je víc energická, méně depresivní. Není to ten klasický obraz smutného kluka s kytarou.
Jeho hlas taky není ten typický silný bluesový vokál, který bys možná čekal. A i když to ještě není funk (jak víš, ten zrovna moc nemusím), už to má v sobě tu energii – víc radosti, víc pohybu.
Lightnin' Hopkins - Automobile Blues
Možná to pro hudebníky zní zvláštně, ale za mě jako tanečníka: já si písničky vybírám podle feelu, ne podle vzpomínek typu „tohle nám hrálo na svatbě“.
U mě je to spíš o tom směru – když něco takového slyším, prostě nemůžu netancovat. A přesně tohle je blues, jak si ho představuju: klidně si ho umím představit i jako „front porch dance“.
To byl tanec, kde se nedělaly žádné velké figury nebo otočky. Celý pohyb byl úsporný, jednoduchý… ale o to víc sis to užil.
V Evropě jsme zvyklí, že tanec je naplánovaný. Máme „velkou knížku tance“ – jak by to mělo vypadat, všechny kroky přesně dané. A kdo to udělá dokonale, tak je považovaný za tanečníka.
A pak máš tance z africké nebo latinskoamerické kultury – ty se tančí na ulici. Lidé reagují na hudbu v reálném čase. A o to právě jde: že můžeš tančit blues, i když neznáš žádné kroky. Stačí vnímat hudbu.
Billie Holiday - Fine and Mellow
Tohle je písnička z dokumentu natočeného v 50. letech. Šlo o televizní pořad o tom, co je blues a jazz – a pozvali tam několik nejlepších hudebníků té doby. Dali je dohromady a nahráli společně pár skladeb.
Ten dokument se dá najít na YouTube. Je to takový jazzy-blues.
C.W. Stoneking - The Love Me Or Die
Tohle je zajímavá písnička – a moje oblíbená z latino blues.
V době, kdy bylo blues populární, existovala místa jako Mexiko, Texas nebo Memphis, kde se právě tohle latino blues hrálo.
A když mi na tohle tanečníci začnou dělat step touch... tak to je… (oči v sloup a smích).
Comments